CHRONOLOGIE IVANA PELCE…

…nejdřív si pozorně přečtěte chronologii, pak přejděte na odkazy…

a potichu začněte… hezky česky… to Vám doporučuje dnes s pokorou Šveska

www.volny.cz/blue.condition / http://bandzone.cz/jazzkve

e-mail: blue.condition@volny.cz

Začínal jsem asi jako každý. Rodiče hráli na piáno i když ne aktivně, takže jsem začal ve 3. třídě na piáno v „lidušce“. Což bylo trochu nezáživné a bral jsem to spíš jako povinnost. Ale měl jsem štěstí, že jsem dospíval v 60. letech, takže i mě zasáhla vlna big beatu. Takže už někdy v 9. třídě jsme začali s kamarády něco zkoušet. Já jsem ale nechtěl hrát na piáno, chtěl jsem hrát na bicí. Ale nikdo neučil na bicí. Základy mě tehdy naučil v hudebce Ruda Gruber a dál jsem se musel učit sám.

Začátky byly podobné u všech. Zkoušeli jsme tehdy u Petra Macáka ve sklepě na rádia a starý pochodový bicí.

V roce 1969 už to ale byla první regulerní kapela, která začala zkoušet v Domě kultury. Hráli v ní:

Rosťa Filipík na kytaru

Petr Graulich na druhou kytaru a zpíval

Petr Macák na basovku a já na bicí.

Měli jsme název Monks Pray, mě se moc nelíbil, naštěstí byla vlna normalizace, kdy se rušily anglický názvy, takže jsme se přejmenovali na Kdo co? Hráli jsme převzatý skadby, stylově asi tak kolem Rolling Stones. Ale moc jsme to neřešili, co se nám líbilo, to jsme hráli. Později začal nosit Rosťa Filipík i svoje písničky, ale převzatý samozřejmě převažovaly.

S hraním tehdy nebyl problém. Hráli jsme každou neděli na „čajích“, ať už v Ostrově, nebo v nejbližším okolí. Problém byl s nástroji a s aparaturou. Bicí Amati stály tehdy 5500,- Kčs a já jsem přitom měl za jedny „čaje“ 45,-. Takže jsem šetřil a postupně jsem si dokupoval jednotlivý bubny, až jsem měl nakonec kompletní soupravu v barevné všehochuti.

Takhle jsme hráli asi rok, než se začaly věci měnit. Začalo to tím, když jsem přišel s tím, že znám dobrého saxofonistu Milana Volfa (toho jsem znal ze školního orchestru hudební školy Junior Capela, kterou vedl Ruda Gruber a kde jsem taky chvilku hrál), a že bysme mohli obohatit zvuk kapely. A náhoda tomu chtěla, že přesně ve stejnou dobu se objevil ve zkušebně Pavel Křížek s trumpetou, že hledá kapelu. Takže najednou byly dechy dva a už to byla dechová sekce. To tady v okolí žádná bigbítová kapela neměla. Ale nehráli jsme repertoár podobných kapel – Rosťa Filipík připisoval dechy do našeho repertoáru, do věcí, kde v originále žádný dechy nebyly.

Zhruba asi v té době se začal „motat“ kolem kapely Karel Veselý. Ten po rozpadu We & He a po rozpadu projektu s Jardou Bierem (kdy z jejich premiéry na Karlovarském Kamzíku – teď nevím jestli ’69 nebo ’70 – udělal zároveň derniéru, neboť se strašným způsobem „zlil“, že nebyl schopen zpívat a jak pak někdo prohlásil – rum byl cítit i z beden) pořádal rockové diskotéky a nikde nezpíval. Takže nakonec sestava téhle kapely v té době byla:

Rosťa Filipík kytara

Petr Graulich kytara a zpěv (ten ale krátce nato odešel a tady mám trochu výpadek)

Karel Veselý zpěv a harmonika

Petr Macák baskytara

Pavel Křížek trubka

Milan Volf tenorsax

a já bicí.

Podle mě nejhezčí období kapely.

Pak ale končila pomalu zlatá éra bigbítu. Doba mu moc nepřála a i to nadšení z 60. let už z lidí vyprchalo. Začalo se to trochu motat, zkoušeli jsme to i trochu s komercí, ale už to nebyl ani bigbít, ani kavárna, takže to ňák skončilo (tady už mám taky výpadek paměti a už si podrobnosti nevybavuju).

Pak bylo ještě jedno vzepětí v období let 73/74, kdy jsme fungovali jako kapela O.N.O. (Ostrov nad Ohří) v sestavě Rosťa Filipík kytara, Karel Veselý zpěv a harmonika, Petr Macák baskytara, já bicí, Petr Savinec trubka a klávesy a Petr Přibyl tenorsax. Na jaře 75 jsem odešel na vojnu a tím to skončilo.

Po vojně už budu muset sledovat dvě linky.

Těsně před koncem vojny jsem se potkal v Plzni s Jindřichem Pelcem a tam vznikla myšlenka na společnou kapelu.

Po vojně jsem se rozkoukával, chvilku v baru mj. s Rosťou Filipíkem a Karlem Veselým, pak chvilku s karlovarskýn Karlexem, a pak přišel s nabídkou Jindra Volf do jeho taneční kapely Miniband. Tam jsem se opět setkával s Jardou Bierem, který tam velmi často chodíval na záskoky.

Vedle toho se pomalu začínala rodit s Jindřichem Pelcem Brigáda bratří Pelců. S tou jsme poprvé vystoupili na Pražských jazzových dnech ’79 na Folimance v sestavě Jindřich „Erik“ Pelc kytara a zpěv, Irena Baráková zpěv, Evžen Sommer piáno, František Kučera trubka, Robert Koryčánek a já bicí. Pak tahle kapela trochu usnula, lidi se rozprchli. Další příležitost přišla v roce 1982 na I. Karlovarských jazzových dnech v sestavě Jindřich Pelc, Franta Kučera, Petr Klee el. mandolína, František Raba baskytara a já. Pak zase chvíli nic, až pak od roku 1984 jsme začali pravidelně zkoušet a poté i vystupovat v sestavě Jindřich Pelc kytara a zpěv, Petr Klee el. mandolína, Milan Krajíc tenorsax, Jiří Homolka baskytara. Později doplnil sestavu Zoltán Horňák na kytaru a Jindřich Pelc se věnoval jen zpěvu. Tehdy jsem skončil v Minibandu a věnoval jsem se pouze Brigádě.

Hráli jsme hlavně věci, které nosil Jindřich, pak i Petr Klee a pak i Zoltán Horňák. Pravidelně jsme dělávali koncerty v K-klubu, tak jednou za dva měsíce jsme díky Karlovi Velebnému zajížděli do pražského Parnasu. Taky jsme se samozřejmě snažili objíždět tuzemské jazzové festivaly včetně karlovarského, který se tehdy jmenoval Československý jazzový festival. Pro nás největším úspěchem byla cena ČT v roce 1987, což obnášelo vystoupení na ČT II v pořadu Hudební studio M (tam už tehdy nahradil Jirku Homolku Franta Raba s basovkou i kontrabasem), a následně také festival v Krakově v roce 1988.

Souběžně s tím jsem také hrál (už nevím přesně od kdy) s Karlovarským dixielandem BC. S ním jsem také absolvoval v letech 89 – 92 několik zájezdů do Holandska a Německa, několikrát Drážďanský dixielandový festival. Po smrti trombonisty Milana Harta se kapela rozešla.

V roce 1988 jsem vystoupil na ČJF v Karlových Varech s Kontrabandem Milana Svobody, který tehdy vyhrál. Ještě asi rok jsem s ním hrál, než se kapela zprofesionalizovala.

Po roce 89 se začala Brigáda pozvolna rozpouštět. Milan Krajíc se začal muzikou živit a stále častěji dojížděl do Prahy, Franta Raba se tam přesunul definitivně, Petr Klee odešel a kapela přestala postupně fungovat. Vznikala různá příležitostná seskupení.

Až někdy v roce 1996 mě potkal Franta Krofta, že chystá s Karlem Veselým bluesovou kapelu. A od příštího roku začala fungovat kapela Blue Condition. Kromě Karla, Franty na basu tam byl ještě kytarista Jiří Krombholz.

Repertoár tvořily (a nadále tvoří) bluesové standardy, stylově se tomu říká chicagské blues (tj. elektrifikované nástroje), neboli z toho vycházel bigbít v 60. letech.

Kromě běžných štací po rockových klubech jsme projeli i různé festivaly (jazzové i bluesové – Cheb, Vary, Slaný) z nichž asi nejvýznamnější pro nás byl Blues Aperitiv v Šumperku, kde se nám napotřetí povedlo vyhrát a kvalifikovat se na mezinárodní Blues Alive (2003).

Po jednom hraní v Jazzklubu ve Slaném se nám ozvala firma BMS – Bohemia music servis, že vydává bluesovou řadu CD, abychom pro ně jedno CD natočili. Nakonec jsme se domluvili na 2CD s tím, že jedno bude Blue Condition a druhé bude projektem Karla Veselého. Ten se domluvil s Milanem Krajícem, tak vzniklo druhé CD pod názvem Veselý&Krajíc. Tam byla sestava Karel Veselý, Milan Krajíc saxofony, aranže, Jindra Volf ml. klávesy, Láďa Hendl (další Ostrovák) kytara, já s Jirkou Homolkou rytmika a Magda Rezková jh. zpěv. Je tam maličkej posun i k jazzovým standardům a pořád hraný rockově. I teď, asi po sedmi letech, když tohle CD poslouchám, mám z něj dobrý pocit, Karel tady zpívá ve výborné formě s nadhledem, rozhodně ukazuje, že není jen provinčním zpěvákem. To se ukázalo, když jsme po jeho smrti hledali za něj náhradu – žádná není.

Přesto kapela hrála dál. Sestavy se různě měnily:

Jiří Krombholz – kytara

Jarda Krištofovič – zpěv a harmonika

Nasko Atanasov – zpěv

Pepa Plašil pak Pepa Traksl – klávesy

Zdeněk Pejsar, Petr Norton – baskytara

a já bicí.

Hráli jsme kde se dalo – Ústí, Most, Praha, Tábor, Písek, Budějice, Plzeň, Sokolov, Cheb. Bohužel v současné době už kapela nehraje. Přežívají ještě webové stránky, kde je možno si poslechnout poslední nahrávky s Karlem Veselým – www.volny.cz/blue.condition.

Souběžně s tím jsem ještě asi před 10 lety založil jazzovou kapelu JazzKVé. Tam souběžně působil i Karel, protože se ukázalo, že má i cit i barvu hlasu pro jazzové standardy. I touto kapelou prošla spousta muzikantů a teď hraje v sestavě:

Pepa Traksl – piáno

Petr Pagáč – tenorsax

Jakub Smutný – baskytara

já – bicí

a jako víceméně stálý host zpěvačka Petra Brabencová.

Poslední moje působiště je v kapele „veteránů“ – Bernard blues bandu:

Míla Froněk – kytara, zpěv

Jarda Krištofovič – foukací harmonika

Josef Plašil – klávesy

Jirka Zíka, Petr Norton, Kuba Smutný, Jirka Homolka – baskytara

a já – bicí.

Navzdory všemu předešlému mě muzika neživí, ale grafický design, který děláme spolu s bratrem v Ateliéru Pelc.

Foto:

Monks Pray – zleva: Rosťa Filipík, Petr Graulich, Ivan Pelc, Petr Macák

Kalendáře jsou na Bandzonu
Bernardu: http://bandzone.cz/jbernardbluesband
JazzKVé: http://bandzone.cz/jazzkve

—

www.volny.cz/blue.condition / http://bandzone.cz/jazzkve

e-mail: blue.condition@volny.cz

tel. 723 520 743