Nedělní zamyšlení.
Je neděle, každý odpočívá, ale v blogu Crash-clubu se dělá neustále. Proto jsem se rozhodnul napsat krátký fejeton na téma muzikanti. Již před lety se mi vryl do paměti citát Jana Wericha: „Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ Myslím, že duše muzikanta má tu výhodu, že má ráda muziku tak nějak samovolně. Aby dal tomuto pocitu nějakou formu, popadne hudební nástroj, naučí se na něj hrát, a pak se skrze něj chce podělit o svoji radost a lásku k hudbě s ostatními. Většinou to nemůže vydržet a dá se do kupy s jinými nadšenci a zakládá kapely, orchestry apod. To samé potkalo mne, i spoustu mých vrstevníků, v šedesátých letech minulého století, ba co říkám – tisíciletí, a všichni jsme tehdy propadli kouzlu Big Beatu, který k nám ze západu přivanul vítr rádia Luxembourg a Svobodné Evropy. Byl to osvěžující vliv živé, spontánní a nespoutané hudby, která jaksi nepasovala do naší tehdejší spoutané reality. Kapely vznikaly jako houby po dešti a hrály tuto západní hudbu navzdory režimu, který si na ni teprve musel zvykat.
Opravdový muzikant nic nepředstírá a poslouchá jen své srdce. Prostě je tím, čím je! Hraje, a hraje za všech okolností. V době, o které píši, to muzikanti neměli lehké. Bylo jim do jejich muziky zasahováno, někdy i přímo diktováno co smějí a co ne! Ti, kteří chtěli v muzicírování pokračovat, byli často okolnostmi nuceni začít hrát v kavárenských nebo barových kapelách. Jsou dokonce i takoví, kteří u toho zůstali až dodnes. A hrají dál. Občas slyším hlasy, které je za to kritizují a odsuzují. Nikdo na to nemáme právo, protože neznáme osobní okolnosti, které k tomu vedly! Existovaly také kapely, které se raději uchýlily do ilegality, než aby se podřídily tlaku shora. Mnoho dalších hudebníků si nechalo zasahovat do své hudby, podřídili se zvůli moci, a to jen proto, aby mohli i nadále hrát. Z toho důvodu bychom se raději všichni měli soustředit na to, co nás všechny pojí – tj. hudbu. Jako hold všem těmto muzikantům jsme se na našem blogu rozhodli věnovat pozornost jak jim, tak i jejich kapelám, v kterých hráli. Ale hlavně jim dát příležitost se osobně vyjádřit nebo podělit o své zážitky z dob, kdy sami hráli.
Číňan
