Ostrovské hudební skupiny – část V.
Jarda Bier, jedna z hlavních postav ostrovské hudební scény 60. let, si jako sedmnáctiletý koupil první elektrickou kytaru za peníze vydělané na brigádě. Zpočátku hrál v Domě kultury v orchestru Vladimíra Novotného. Koncem roku 1963 vznikla na podnět kulturního referenta Zdeňka Flídra kapela Škamna složená ze studentů ostrovské dvanáctiletky (škamna je staročeský výraz pro školní lavici). Nejstarším členem byl právě osmnáctiletý kytarista a zpěvák Jarda Bier, dále to byli Zdeněk Kašpar (kytara a zpěv, 16 let), Jarda Novotný (basová kytara, 17 let) a za bicími šestnáctiletý Jarda Hanzl.
Škamna nebyla běžná bigbeatová kapela
Na jaře 1964 přibyla do skupiny patnáctiletá zpěvačka
Marta Vlčková, která se později stala Bierovou manželkou,
a také o rok starší Eva Komendová, která kromě
zpěvu hrála i na flétnu. Po těchto změnách získala
kapela nový, zcela osobitý zvuk. Její první veřejné
vystoupení se odehrálo v Městské (lidové) knihovně
v Ostrově. Skupina Škamna se od ostatních bigbeatových
skupin odlišovala nejen nástrojovým obsazením
a výběrem repertoáru, ale i dalšími aktivitami.
„V Domě kultury jsme pravidelně vystupovali v pořadu
Pondělní poplky, což byl politický kabaret studentů
ostrovské dvanáctiletky. Zde uváděné divadelní hry
jsme prokládali písničkami, v té době už to často byly
naše vlastní skladby. Jednu z inscenací pro Pondělní
poplky napsal spisovatel Josef Škvorecký a sám se dokonce
zúčastnil jejího nácviku,“ vzpomíná Jaroslav Bier.
Marta Vlčková, která se později stala Bierovou manželkou,
a také o rok starší Eva Komendová, která kromě
zpěvu hrála i na flétnu. Po těchto změnách získala
kapela nový, zcela osobitý zvuk. Její první veřejné
vystoupení se odehrálo v Městské (lidové) knihovně
v Ostrově. Skupina Škamna se od ostatních bigbeatových
skupin odlišovala nejen nástrojovým obsazením
a výběrem repertoáru, ale i dalšími aktivitami.
„V Domě kultury jsme pravidelně vystupovali v pořadu
Pondělní poplky, což byl politický kabaret studentů
ostrovské dvanáctiletky. Zde uváděné divadelní hry
jsme prokládali písničkami, v té době už to často byly
naše vlastní skladby. Jednu z inscenací pro Pondělní
poplky napsal spisovatel Josef Škvorecký a sám se dokonce
zúčastnil jejího nácviku,“ vzpomíná Jaroslav Bier.
Nejslavnější období Škamny
Na Silvestra 1964 hrála Škamna v hotelu na Božím
Daru poprvé k tanci a v květnu 1965 získala první místo
na soutěži bigbeatových skupin při majálesu v Lokti.
Od června koncertovala v karlovarském divadle pro
děti. V srpnu z kapely odešel Jarda Bier, který narukoval
na vojnu. V dalším roce získala Škamna v novém
obsazení titul Nejlepší beatová kapela Karlovarska
a vyjela na turné do Polska a NSR. Nahrála několik
snímků do Plzeňského rozhlasu a jednu skladbu měla
i v pořadu Burza Houpačky. V roce 1967 se Škamna
zúčastnila prvního českého Beatového festivalu v pražské
Lucerně. Noviny Pravda z 23. prosince o tomto
vystoupení mimo jiné napsaly: „I když s novým bubeníkem
hráli poprvé teprve dva dny před vystoupením,
odvedli poctivou muziku.“ Tím novým bubeníkem byl
tehdy Josef Koula, na kytary hráli Vladimír Andrašovský,
Ivan Krátký a Petr Loužil.
Daru poprvé k tanci a v květnu 1965 získala první místo
na soutěži bigbeatových skupin při majálesu v Lokti.
Od června koncertovala v karlovarském divadle pro
děti. V srpnu z kapely odešel Jarda Bier, který narukoval
na vojnu. V dalším roce získala Škamna v novém
obsazení titul Nejlepší beatová kapela Karlovarska
a vyjela na turné do Polska a NSR. Nahrála několik
snímků do Plzeňského rozhlasu a jednu skladbu měla
i v pořadu Burza Houpačky. V roce 1967 se Škamna
zúčastnila prvního českého Beatového festivalu v pražské
Lucerně. Noviny Pravda z 23. prosince o tomto
vystoupení mimo jiné napsaly: „I když s novým bubeníkem
hráli poprvé teprve dva dny před vystoupením,
odvedli poctivou muziku.“ Tím novým bubeníkem byl
tehdy Josef Koula, na kytary hráli Vladimír Andrašovský,
Ivan Krátký a Petr Loužil.
Vzpomenout si není snadné
Lubomír Štolfa, student ostrovské průmyslovky, hrával
v šedesátých letech s průmyslováckou kapelou The
Ragers (od anglického slovesa „to rage“ – řádit) ), později
pak s karlovarskými The Spiders (Pavouci), ze kterých
se po návratu Ivana Krátkého z vojny stala kapela
The Towers (Věže).
„Chápu, že není lehké si dnes vzpomenout na názvy
skupin a jednotlivá jména, ale vím určitě, že Láďa Gerendáš
hrál s Ragers, nikoli Towers,“ tvrdí bubeník Štolfa,
který za studentských let prošel několika kapelami.
Skupina Spiders slavila už v roce 1964 velký úspěch
v NDR. V té době byl big-beat v socialistických zemích
nežádoucí kapitalistickou propagandou, proto museli
„bigbíťáci“ zákaz obejít a ve Východním Německu se
prezentovat jako „taneční orchestr“. O to větší bylo
nadšení německých posluchačů, kteří se do té doby
s podobnou hudbou ještě nesetkali.
„Byli jsme průkopníky big beatu nejen v ČSSR, ale
i v NDR. Cítím, že některé věci je dobré si sem tam
oživit…“ říká dnes Vladimír Andrašovský, který se
uplatnil jako sólový kytarista ve skupinách Spiders,
Towers i Škamna. Také kapela Towers koncertovala
opakovaně na východoněmecké Rujaně a o jejím
úspěchu psaly české i německé noviny. Tehdy byl jejím
vedoucím doprovodný kytarista Ivan Krátký a kromě
„sóláka“ Andrašovského hrál na kytaru (basovou) ještě
Petr Loužil, který také pro kapelu skládal vlastní písně.
Luboš Štolfa obsluhoval bicí.
v šedesátých letech s průmyslováckou kapelou The
Ragers (od anglického slovesa „to rage“ – řádit) ), později
pak s karlovarskými The Spiders (Pavouci), ze kterých
se po návratu Ivana Krátkého z vojny stala kapela
The Towers (Věže).
„Chápu, že není lehké si dnes vzpomenout na názvy
skupin a jednotlivá jména, ale vím určitě, že Láďa Gerendáš
hrál s Ragers, nikoli Towers,“ tvrdí bubeník Štolfa,
který za studentských let prošel několika kapelami.
Skupina Spiders slavila už v roce 1964 velký úspěch
v NDR. V té době byl big-beat v socialistických zemích
nežádoucí kapitalistickou propagandou, proto museli
„bigbíťáci“ zákaz obejít a ve Východním Německu se
prezentovat jako „taneční orchestr“. O to větší bylo
nadšení německých posluchačů, kteří se do té doby
s podobnou hudbou ještě nesetkali.
„Byli jsme průkopníky big beatu nejen v ČSSR, ale
i v NDR. Cítím, že některé věci je dobré si sem tam
oživit…“ říká dnes Vladimír Andrašovský, který se
uplatnil jako sólový kytarista ve skupinách Spiders,
Towers i Škamna. Také kapela Towers koncertovala
opakovaně na východoněmecké Rujaně a o jejím
úspěchu psaly české i německé noviny. Tehdy byl jejím
vedoucím doprovodný kytarista Ivan Krátký a kromě
„sóláka“ Andrašovského hrál na kytaru (basovou) ještě
Petr Loužil, který také pro kapelu skládal vlastní písně.
Luboš Štolfa obsluhoval bicí.
Začátky byly vždy dobrodružné
První kroky všech bigbeatových kapel vzniklých počátkem
šedesátých let jsou si velmi podobné. Technické
zařízení vznikalo částečně svépomocí, notové záznamy
nejžádanějších skladeb nebyly dostupné…
„Poslouchal se laxík a svobodka, rozuměj Svobodná
Evropa. Oni totiž tenkrát rušili jen zprávy a muziku
nechali být. Natáčeli jsme hity na magneťák a podle
toho zkoušeli. Kuriózní bylo vybavení: zesilovače jsme
brali ze závodních rozhlasů a upravovali je. Reprobedny
jsme šili vlastníma rukama, u nás to byl technik
Tomáš Čepl, holky nám je vždycky potáhly nějakým
hadrem, aby to vypadalo,“ uvedl před patnácti lety pro
jedny karlovarské noviny Luboš Štolfa.
šedesátých let jsou si velmi podobné. Technické
zařízení vznikalo částečně svépomocí, notové záznamy
nejžádanějších skladeb nebyly dostupné…
„Poslouchal se laxík a svobodka, rozuměj Svobodná
Evropa. Oni totiž tenkrát rušili jen zprávy a muziku
nechali být. Natáčeli jsme hity na magneťák a podle
toho zkoušeli. Kuriózní bylo vybavení: zesilovače jsme
brali ze závodních rozhlasů a upravovali je. Reprobedny
jsme šili vlastníma rukama, u nás to byl technik
Tomáš Čepl, holky nám je vždycky potáhly nějakým
hadrem, aby to vypadalo,“ uvedl před patnácti lety pro
jedny karlovarské noviny Luboš Štolfa.
Irena Janečková
Spiders v roce 2006. Zleva: Jiří Zachožij, Ladislav Skopal, Petr Loužil, E. P. (není členem), Vladimír Andrašovský, Lubomír Štolfa
První zkouška The Ragers, rok 1963. Zleva: sólová kytara Míla Froněk, bicí Luboš Štolfa, doprovodná kytara Jan Bružeňák. Členy kapely byli pak ještě
Jarda Vondrys a Ladislav Gerendáš.
