JIRKA VANĚK SE PŘEDSTAVUJE (udělejte si volno, kafe, najděte brýle a můžete začít číst)
PÁR VĚCÍ, CO JSEM NAPSAL PŘED LETY: (Georg Vaněk)
Jak jsem se dostal za kopečky…
Charta
neděle 23. listopadu 2008
Tato, prijde Mikulas?
Tato, prijde Mikulas?
V 77. roce se me dcery tesily na Mikulase, tak jak roky predchozi. Z certu ale mely strach, a i kdyz vedely, ze Mikulas je jen „atrapa“, videly v nem dobro, certi byli skutecni, sel z nich strach. V roce, kdy „umelci“ podepisovali petice proti chartistum, jsme vyrazili na Mikulaskou nadilku v Rychnove na Litomericku do domku, ktery tenkrat vlastnil Honza Princ. Rudeho certa bylo videt za kazdym rohem.
Vyrazili jsme z Varu dopoledne, abychom dojeli do Rychova vcas, mlhy byvaly v Severozapadnich Cechach takove, ze se nedalo na nekterych mistech vubec jet. Jednou jsem stehoval spolecne s Ivanem Peslem (baskytarista Primitives group) rodinu Charlieho Soukupa z Frantiskovych lazni do Repcic, ktere byly od Rychnova co by kamenem dohodil a nekolikrat se stalo, ze pred mym hilmanem musel nekdo z auta jit pesky prede mnou kolem rigolu, abych v nem s autem neskoncil, maruska mela mimino a musel jsem si davat pozor. Ivan byl nalepen se svym mercedesem skrinakem na zadek hilmana (kdyz jsem byl asi pul roku pred vyucenim, tak jeden ucitel pokazde, kdyz vyucoval, vychvaloval sovetskou techniku. Hilman byl pro mne v te dobe osudnym. Rekl jsem soudruhu uciteli, ze anglicky hilman i pri mensim obsahu je vykonnejsi nez okopirovana volha, muj spoluzak Petr Ipner jeste dodal k danemu tematu par slov a behem par dni jsme byli oba dva vylouceni z uceni). Je fakt, ze pred debatou o vyspelosti jsme nabarvili s Petrem ocasky vystavnim kralikum na rudo. Chodili jsme na praxi do dilen, kde se testovaly domaci elektromery, vedouci tohodle zavodu byl samozrejme kovanej a v dvorku, ktery patril k dilnam, mel kralikarny. Vystavni kusy. Nabarvili jsme v nestrezenym okamziku, kdyz sel vedouci na obed, kralikum na rudo ocasky. Olejovou barvou. Kdyz se vratil vedouci ozraly z obeda vecer domu, tak se kralikum nevenoval. Az rano, kdyz jsme zahledeni do taju elektromerice zalechli rev od kralikarny… Kdyz jsem jel do Repcic pred Silvestrem s Prevratskou, tak me pri stovce na zasnezeny silnici upadlo prave predni kolo. Kolo zustalo pod blatnikem, nejak se mi podarilo splaseneho hilmana zastavit a behem pul hodiny jsem nasel v zasnezenem prikopu velkou matku, lozisko a obe podlozky. Do diry v ose jsem vrazil hrebik a dojel bez problemu do Repcic. Pred jizdou na chartistickou Mikulaskou do Repcic jsem hilmana zkontroloval, svetla, lekarnicku atd. Vetsinou kontrolovali technicky stav me limusiny pred Andelskou Horou. Cesta byla hezka, predvanocni nalada, v kufru nekolik kil bananu a pomerencu, na ktere Helena vystala fronty po nekolik dni a holky nemely potuchy, jake prekvapeni je ceka. Tesily se na Mikulase, trebaze byl jen prevleceny. Jana se me zeptala: Tato, kdo bude delat Mikulase? Karasek? Mikulas a Vanoce patrily k nasim tradicim, byl jsem zamyslen, ani jsem nestacil Jane odpovedet, kdyz Hanka se me pta: Tato, budou tam certi? Odpovedel jsem: Budou, jen se podivej, kdo nas stavi s placackou. Zastavim. Kam jedete? Do Rychnova. Obcansky prukaz. Zapsal si me udaje jeden z certu do notysku, zahybal s kolama u hilmanu. Otevrete kufr. Holky na zadni sedacce k sobe pritulene strachy, jestli uvidi vubec Mikulase, kdyz je kolem tolik certu, kteri byli na vsech prijezdovych silnicich do Rychnova. Dorazili jsme do Rychnova, v domecku svatecni nalada, Kukalka, jestli se nepletu, varila vyborny gulas, Jarda Kabelka mensim detem vypravel ve vytopene mistnosti, ktera byla urcena jen pro deti na spani, pohadky. Pohoda. Skutecna pohoda, kterou narusil bolsevicky cert pred Mikulaskou nadilkou. Certu prijel plny autobus. Vsichni jsme museli odevzdat obcanske prukazy, s kterymi odesli certi ven, zatim co my nastoupeni, drzici sve deti za ruce, jsme cekali. jaky „Mikulassky darek“ certi daji nasim detem, az nam budou vracet obcanske prukazy. Obcanky byly vraceny a bolsevicky dabel precetl asi osm, mozna 10 jmen, nepamatuji si. Cunas, Pepa Janicek, Londyn, Dasa Vokata a dalsi. Nejsem si jisty, jestli mezi lidmi, urcenymi k prevozu do Decina, byla taky Petruska Sustrova. Nikdy nezapomenu pohled na me dve dcery, kterym se valily slzy z oci, kdyz me dablove odvadeli s dalsima do pripraveneho autobusu kvuli tomu, ze jsme chteli pripravit Mikulasskou nadilku pro nase deti. Kdyz jsme po vystoupeni z autobusu vkrocili do budovy SNB, tak vsude byli dablove se psy. Na kazdem patre. Byl jsem odveden do kancelare, kde estebacky dabel, kdyz jsem vkrocil, zamecel: Sednout. Otocil se ke mne zady, vyhlizel z okna a podle ruky, ktera smerovala nekam k jeho brade, jsem si rikal, to bude nejaky mudrc. Premyslel dost dlouho na to, abych mel cas si prohlidnout vybaveni kancelare, budova SNB byla novejsi, tak me zajimalo, jestli do ni natahali dablove starou vetes.
 Pracoval jsem v Karlovych Varech u Pozemnich staveb, mimo jine u zavodu, ktery soutezil o titul nebo nejaky rad, melo to neco spolecneho se socialistickou praci. A ja se snazil taky. Par let se Stalincem, buldozorem, s kterym jsem se podepsal na veky v Kralovych Varech. Na louce, kde jsme odpalovali nemecke rakety coby mladi kluci a pod loukou ve skale jsem se svym milovanym Stalincem trhal skalu, aby mohl byt vybudovan bazen Termal. Bazen je to pekny a postaveny i moji zasluhou. Problem byl, ze se Stalincem se nedaly delat fusky. Proto jsem se rozhodl zmenit muj zivotni styl a presedlal jsem na Belorusa. To byl vynalez, radlice vepredu, bagr vzadu. V te dobe vrchol techniky. Mel jsem penez jako sracek. Kazdy vecer v Antlantiku, kde se schazeli karlovarsti Hogo-fogo. Sam pro sebe jsem si objednaval flasku Bohemie nebo ruskyho sampusu. Vsichni zavisti koukali, divky z dobrych rodin se mi nabizely, byl jsem jeden z nich. Na Hrebecny, kousek od Abertam v Krusnych horach, bydleli odjakziva jen Nemci. V drsnych podminkach prezivali po staleti, vetsivou se zivili krajkarstvim. I kdyz Hrebecna lezi ve vysce nad tisic metru, spodni voda je vsude. Na loukach se zeme pohupovala, po kazdym kroku bylo videt jak silna, otuzila trava se vraci na puvodni misto. A pod tou travou, asi 40-50 cm, meli Nemci udelane vodovody, sterk, pisek a ruzne kameni, jakesi podzemni potucky, kde kristalova voda tekla do kazde chaloupky. Tech chaloupek na stranich z Hrebecny k Abrtamum moc nezbylo, bolsevici je srovnali se zemi. A v tech par, co zbyly, bydlely stare babky, Nemky, posledni z rodu, ktere tam zily po staleti. K temto domkum vzdalenym treba sto, dveste metru od silnice jim proudila nejcistejsi a nejdobrejsi voda, kterou jsem kdy pil. Proudila, uz neproudi. Komunisticti planovaci rozhodli, ze se zmodernizuje rozvod vody. Rozhodli, protoze vetsinu chalup v Hrebecny vlastnili papalasi a jejich manzelky chtely vodu z kohoutku, kdyz nekdy prijela rodinka na par dni na hory se bavit, za sportem, nebo reditel se sekretarkou se kurvit…
|
