Trojice hudebníků, klavírista Rosťa Hradecký (*1940), který si později udělal kapelnické zkoušky a stal se tak oficiálním vedoucím, kytarista a zpěvák Petr Netočný (*1943) a saxofonista Laďa Viktorín (*1943). To jsou ti, kteří byli v červenci roku 1961 u založení první, veřejně vystupující, rokenrolové skupiny Hajaja a po té, co odešli ze skupiny Twist club, se na podzim roku 1962 usadili v prostorách malého hotelu Merkur v Králově Poli, v blízkosti Mojmírova náměstí.
|
Po návratu Rosti Hradeckého (*1940) z horských středisek, kde účinkoval společně se skupinou Synkopy 61, na jaře roku 1965, kdy z bývalého Big beat clubu zbyl jediný člen, a to saxofonista Václav Šikl (*1944), začal Rosťa stavět novou skupinu. Z vojny se vrátili zpěvák a kytarista Petr Netočný (*1943) a baskytarista Zdeněk Tylč (*1941). Sólovým kytaristou se stal Jaroslav Vohnoutka (1944-1987). Toto společenství uzavíral bubeník Karel Antonín (*1949), který přes své mládí hrál již ve dvou big beatech, a to v brněnských Dominic club a Crazy boys.
Nikdo si už dnes přesně nepamatuje, zda se tato nově utvořená formace jmenovala ještě nějaký čas Big beat club a nebo hned od počátku Rocky Eagles. Často hrávali v Besedním domě v Králově Poli, ale i v Besedním domě ve středu města. V polovině roku se z vojny vrátil Laďa Viktorín (*1943) a vystřídal Šikla. Tylč s Vohnoutkou odešli a znovu obnovili Orfeus. V Rocky Eagles zbyla základní trojice z počátků tohoto rokenrolového hnutí, a to Hradecký, Netočný, Viktorín a bubeník Antonín. Na sólovou kytaru přišel a až do úplného rozpadu skupiny ji obsluhoval Miroslav Dan Daňhel (*1944). Pavel Malý (*1945) se ujal baskytary. Spolu s touto stabilní šesticí se v počátcích, než emigroval, účastnil dění Bojar Voda (*1947), a to alternací na baskytaru, hrou na foukací harmoniku, ale i zpěvem. Zazpívat rokenroly si přišel například i Petr Ulrych (*1944), později známý ze skupin Vulkán a Atlantis. Nebo také v té době napříč rokenrolovým Brnem věhlasný Petr Štrof zvaný Šejk (*1943). Z počátku zpěvem, ale především jako majitel důležitých zvukařských komponentů, vypomáhal Petr Kopecký (1948-asi 1978). Později přijal jméno svého otčíma McTaggart, na počátku sedmdesátých let odjel za hranice a na jejich konci údajně zemřel na předávkování narkotiky. Zvukovým mistrem Rocky Eagles, a to po celou dobu existence, až do rozpadu, se stal Jan Johny Farkaš (*1944). Mimo pravidelné ozvučování na koncertech vyráběl části elektronického zařízení a bylo jeho zásluhou, že skupina měla svůj charakteristický zvuk. Na tomto místě je nutné zdůraznit, že právě především díky Farkašovi vznikly této skupině hudební nahrávky pomocí dvou mikrofonů a magnetofonu Tesla Sonet duo. Ty první ke konci roku 1965 v tanečním sále restaurace Hvězda v Bystrci. Obdobně tomu potom bylo při vzniku nahrávek v roce 1967 ve známém brněnském sále patřícímu ČSD, U Ševčíků. Rocky Eagles byli v druhé polovině šedesátých let výjimečnou brněnskou big beatovou skupinou, především co se týče hudebního výběru, který prezentovali. Na seznamu skladeb byly totiž mnohé ještě ze slavných rokenrolů z konce padesátých let. Ovšem jejich herní pojetí bylo nesrovnatelně dravější. O to se zapříčinily především bicí Antonína a ostřejší pojetí bylo zásluhou kytary Daňhela. K nim přibyly rokenroly z repertoáru těch novějších Rolling Stones, Pretty Things, Spencer Davis Group, Dave Clark Five a dalších. Svou produkci předváděli v již zmíněné Hvězdě, U Ševčíků, také v sále hotelu U Kozáků, ve Vysokoškolském klubu na tehdejší Leninově a na Gorkého ulici. Velkým přínosem pro skupinu byla spolupráce s Milošem Bernátkem (*1947), významným organizátorem kulturních akcí, který byl zaštítěn Klubem mladých cestovatelů při Cestovní kanceláři mládeže v Brně. Ještě před tím, než šel na podzim roku 1966 na vojnu, uspořádal 7. a 8. května koncerty v Moravském krasu v hlavním dómě Kateřinské jeskyně, věnované památce zesnulého Oty Čermáka, který také, coby varhaník, tady udivoval diváky svou hrou na elektrofonický nástroj. Spolu s Rocky Eagles se zúčastnili i dixieland Revival jazzband, dívčí westernová skupina, a big beat Poutníci (nezaměňovat s pozdější známou country skupinou téhož jména). Zajímavá byla zkušenost z června roku 1966, kterou také zprostředkoval Bernátek, kdy vystoupili v bývalé NDR ve východní části Berlína v blízkosti Alexanderplatzu. Po dvaceti minutách od začátku koncertu naběhla do sálu německá policie v silném doprovodu sovětských vojáků, kteří v té době „hlídali“ hranici východ-západ. Koncert byl okamžitě ukončen. Zbytek smluvených deseti dnů prožili v „zajetí“ prohlídek pamětihodností. Nakonec zodpovědnost za uspořádání koncertu „odskákal“ pouze německý pořadatel. V tehdejším Východním Německu nebyl tento hudební projev, coby výplod západní kultury, povolen. Velkým zážitkem pro všechny zúčastněné byly dva koncerty téhož roku společně s bratislavskými The Buttons, uskutečněné, také díky Bernátkovi, v červnu, a dvojkoncert v září, všechny v sále Stadionu na dnešní Kounicově ulici. Jejich zpěvák Dodo Šuhajda, velký obdivovatel anglických Rolling Stones, byl na pódiu nápadný nejen pro svou živelnost, ale nepřehlédnutelnými kostkovanými kalhotami. Skupina se pojmenovala podle svého nejmenšího člena, sólového kytaristy, Kamila Paulovčina, kterému přezdívali Gombík (Knoflík). The Buttons posléze převzali diváckou náklonnost po rozpadlých soukmenovcích The Beatmen. V polovině roku 1966 složil Viktorín zkoušky na strojvedoucího lokomotiv a z důvodu celodenních služeb obvyklých na železnici, přerušil se skupinou spolupráci. Bylo to v období, kdy byl snad posledním brněnským saxofonistou v bigbeatové skupině. V druhé polovině šedesátých let big beat žesťům nepřál. Malý odešel po studiích do Hradce Králové, hrál tam nějaký čas s místním big beatem a po vojně se už hudbou nezabýval. Nastalo druhé období skupiny Rocky Eagles. Jiří Donné
|