Fotka Vency Vozky z nynější doby
Pokusím se v krátkosti popsat dojmy z druhého setkání kapely The Crash po více než 40 letech. Jednalo se konečně o již kompletní sestavu, kde chyběl pouze zesnulý zpěvák Emil alias Fracka. Toto setkání bylo narychlo sjednáno díky neúnavné a vytrvalé snaze Švesky. Stačilo pár telefonátů a celá věc byla domluvena. Zjistil jsem, že kdyby se to nechalo jen na členech kapely, tak by se slezina konala možná až někdy na podzim. Takže naše díky jdou k Tomovi Cuhrovi.
Byl domluven čtvrtek a místo konání u Bondyho v Nejdku. Kolem třetí hodiny jsme se u něho sešli kromě Vency Vozky, který měl zpoždění, protože jel až kdesi od Chebu. Pro něho to bylo určitě napínavé, když vezmeme v úvahu, že většinu z nás viděl po více než čtyřiceti letech. Například jeho první reakce na mě byla: „Tebe bych na ulici nepoznal“. Po objímání a zvědavém vzájemném okukování jsme se všichni přesunuli do altánu u Bondyho na zahradě. Teprve tam se Tomáš Stabenow chytil za hlavu a uvědomil si, že jsme nepozvali Jirku Smolíka, absolutně nezbytného technika kapely. Vlastně zde chyběl i náš manažer Jarda Zavadil, kterého se nám doposud nepodařilo vypátrat. Dalším nepřítomným byl i jeden z bubeníků Milan Bačo z Chodova, po kterém se slehla země. Nikdo není schopen ho najít nebo se s ním nějak spojit. Musíme ale zůstat pozitivně naladěni a doufat, že naše další setkání již bude kompletnější. Doposud se to daří a má to vzestupnou tendenci.
Po nějaké době v altánu jsme se rozhodli jet koupit pizzu a něco na pití. Během cesty jsme se rozhodli vydat na Suchou a mrknout se, jak to tam dnes vypadá. Udělalo se tam pár fotek. To, že jsme zase nohama stáli na místě činu, v každém z nás vyvolalo řadu vzpomínek, o které jsme se spolu podělili. Po cestě zpět jsme zajeli do obchodu a pak vyzvedli silně přesolené pizzy.
Díky celkem neustálému dešti jsme byli donuceni v altánu zůstat až do večera. Ještě předtím se však podařilo nafotit nějaké fotky, které budou postupně dané na blog. K mému milému překvapení byl Venca Vozka úplně v pohodě a příznivě nakloněný myšlence si to spolu znovu zkusit (hraní), i kdyby jenom pro naše vlastní potěšení. Mluvilo se o všem možném a vzpomínalo na doby, kdy se zkoušelo a hrálo na Suché. Byly to doby odříkání, obětování se a hlavně se do toho šlo naplno. Vzpomínalo se třeba na to, jaká byla například na Suché zima, když se zkoušelo, a ti, co hráli na kytary, měli tak prokřehlé prsty, že se ani nedalo hrát. Bondy vytáhl ze šuplíku fotky a korespondenci, takže jsme měli příležitost vidět neviděné a přečíst si třeba dopis od Jardy Zavadila z Anglie anebo moji pohlednici z Amsterodamu. Dále se mluvilo o věcech ze života a Tomáš Stabenow se několikrát snažil zavést téma na naše případné hraní. Tonda Zít prochází údobím, kdy má jakési problémy se zdravím a je podle jeho slov silně zaneprázdněný. Na každý pád nezavrhnul zcela myšlenku na případné společné ohmatání nástrojů a kdo ví, co ještě víc. Čas ubíhal rychle a než se kdo nadál, byla tma. Tonda Zít se s námi všemi rozloučil a frčel do Varů. Nad Nejdkem visela bouřka, a tak jsme byli svědky několika úderů blesku prakticky vedle nás. Šílenej rachot hromu nás ohlušil a tak jsme se pak přesunuli do domu. Tam se pokračovalo u televize, kde nám Bondy přehrál video z Děpoltek z roku 2000, na kterém bylo vidět Fracku. Pak nám ještě pustil pár bonbónků jako videozáznamy koncertů The Who a The Cream. Obzvláště The Cream byli lahůdka a potěšení pro srdce každého muzikanta. Nakonec jsme slezinu rozpustili s předsevzetím konání další, někdy v budoucnu, a to asi u Číňana na statku. Budeme se tedy snažit sehnat i zbývající neoddělitelné členy kapely a Clubu The Crash.
Za všechny členy kapely Číňan
Ještě pár úprav a začínáme znovu…ale musíme sehnat STROJ ČASU... pro jistotu… (spusťte hára, natáhněte roury, hippie dress, nazujte kristusky, kopretinu do vousů, protiválečný znak na krk a holky volné květované šaty na vostro!)… doporučuje Šveska s Číňanem…
