Reakce na napětí na blogu a na příspěvek Míry Svobody

Všimnul jsem si, že nedokonalá komunikace a rozdílné osobní založení lidí na tomto blogu zapříčinily zbytečný a trapný rozkol, který se sem rozhodně nehodí. Jak všichni víme, každý člověk je naprosto jiný jak v chování, tak i ve vyjadřování. Mimoto valná většina lidstva na této planetě trpí něčím, čemu říkáme ego. A právě toto ego je příčinou všech nesvárů mezi lidmi. K tomu ještě přistupuje fakt, že ne každý je tolerantní k ostatním a vzdává jim dostatečnou úctu. Z toho, co sleduji na komentářích mám pocit, že se zde jedná o nedorozumění a nedostatek taktu. Nechci nikomu nic vyčítat, jsme jenom lidé a chybujeme. Chybovat je lidské! Nikdo není dokonalý, a proto by měl počítat s tím, že i ten druhý člověk zápasí ze stejnými problémy jako všichni. Proto apeluji na všechny, aby odhodili stres a pocit křivdy a snažili se vidět věci v širším měřítku. Každý můžeme změnit sebe a své chování, jít příkladem a snažit se o pozitivní náladu na tomto blogu. Jinak se to zde stane úplně něčím jiným, než jak to bylo myšleno. A to by byla opravdu veliká škoda. Měli bychom se všichni zaměřit na muziku a všechno co s ní souvisí, ne na nás samotné, na naši důležitost, na které si někteří dost zakládají. Je přirozené, že každý má svůj názor, postoj a pravdu. Ty jsou však vždy subjektivní. Být objektivní je obecně řečeno dost těžké a je k tomu zapotřebí moudrost a odvaha. Dokázat přijmout i věci, které se mi nelíbí. A to nedokáže každý. Vše má svůj smysl… a tedy i každý nesmysl, ačkoliv se to zdá být paradoxní. Pouze čas nám ukáže, že tomu tak je.

Když už jsem zde, tak bych také rád zareagoval na příspěvek Míry Svobody. Naprosto souhlasím s tím, že dělat muziku jen pro peníze, slávu atd. není asi tou nejlepší motivací, proč ji dělat. Myslím si, že by měla vycházet z vnitřní potřeby a touhy se o ni podělit s ostatními a aby všem přinášela radost a uspokojení. Hudba by měla lidi spojovat a dělat je lepšími. Skrze hudbu jsme schopni ochutnat, co je to krása a harmonie. Proto je smutné vidět, že vše pohltila komerce – a především muziku. Z vlastní zkušenosti vím, jak pro nás bylo hraní v 60. letech důležité, důležitější než peníze nebo cokoliv jiného. Bylo to živé, nic umělého, a každý, kdo u toho byl, to také tak cítil. V tom je ten rozdíl s dnešní dobou, kdy vládnou jiné priority a normy.
Věřím, že existují stále lidé a muzikanti, kteří doposud nezapomněli, o co tady ve skutečnosti jde. A založení tohoto blogu vycházelo z této motivace. Proto se jménem redakce omlouvám za jakékoliv nedorozumění, jež bohužel vyústilo do situace, kterou si jistě nikdo nepřeje. Díky za pochopení. Číňan