Milan Kozelka spisovatel a performer
PŘIJEDE… Bude mít autorské čtení několika povídek z knih, ve kterých věnoval nám Varákům pozornost a především aktuálně ZACHOŽOVI. Až teprve popsáním té doby, si uvědomujeme, kdo jsme a proč nám věnuje svoji pozornost. Bez toho že tu žil mezi námi, by se náměty na knihy nezrodili v jeho hlavě. Milan Kozela je tedy náš, a my jsme jeho postavy…
HUDBA NETĚŽÍ JEN HUDBY… řekl u nás Milan Kozelka
poznámka ŠVESKY::
Hudba bez textů… ,někdy dobrý...,texty jsou o životě, tam je největší síla…
…takže, i život patří na naše stránky…
I MILAN KOZELKA se rád pohybuje mezi muzikanty, kde jinde najde tolik inspirace.
Nezapomeňte navštívit v naší galerii – gulu gulu Milan Kozelka:: ÚDOLÍ POD VYSOKÝM NEBEM
*********************************************
AUTORSKÉ ČTENÍ PRO JIRKU
MILAN KOZELKA
DŮM NAD ŘEKOU
V noci je řeka vláčně pomalá a uklidňující, mělké peřeje vyluzují zvonivě melodické zvuky. Okolním svahům vévodí smrky a borovice, v mechu světélkují bludičky a plaché astrální bytosti, za lesem vyjí psi.
Jirka Zachožij sedí na břehu u malého ohně, blízko něj se nad hladinu vymršťují pstruzi, kysele páchnou vodní řasy. Pije lahváče a šlukuje startky, v duchu se potuluje po vzdálených městech. Jeho nesplnitelným snem je jarní Paříž – úzké uličky v Latinské čtvrti, malé kavárny na chodnících a půlnoční sklepní kluby plné sečtělých existencialistů. Divoké fantazie se vyvlékjí z příliš těsného provinčního krunýře, svobodně obkružují prostor a štítivě rozleptávají strnulé bezčasí.
„Paříž…“ vzdychá polohlasně a hází do řeky plochý kámen. „San Francisco a New York…“ mumlá tiše a pichlavýma očima se fixuje do neproniknutelné dálky. Voda v peřejích se perlí, svatojánské mušky se tetelí rozostřenou tmou, oheň rytmicky praská.
Bere do rukou kytaru a jemně pročechrává struny, střídá pár rychlých akordů a pobrukuje bluesový nápěv. Po silnici za řekou se vlečou noční kamióny, vysoko na obloze klouže dálkové letadlo. Noc je matricí úzkostí a nejistot, průzorem do nezmapovaných světů.
„Kdybych žil někde jinde, moh sem bejt malířem nebo kytaristou slavný kapely,“ myslí si. „Taky bych ale nemusel bejt ničím…“ rezignuje na plané úvahy a strká do ohně suchou smrkovou větev.
Mžourá do plamenů, za jeho zády se rýsuje silueta domu nad řekou, v podkroví hřadují netopýři, ve svahu se líně vlní užovky. Říční proud unáší zvířecí mršinu, kalná řeka je jednosměrným osudem protékajícím mezi prsty, odkysličenou krví kontaminované země.
„Co je to za zkurvenej život, furt jen všechno muset a nic nesmět?“ ptá se praskajícího ohně.
„Je to dril vůle a charakteru,“ odpovídá oheň.
„Jenom to, nic víc?…“ ptá se zklamaně.
„Taky očistná předehra k úplně jinýmu životu někde jinde,“ říká oheň. Ve stráni houkají sovy.
„K jakýmu životu a kde?“ žasne Jirka.
„Bilióny světelnejch let odsud,“ říká oheň a jiskří.
„Jak se tam dostanu?“ šeptá fascinovaně.
„První krok musíš udělat ty sám…“ říká oheň tajemně.
********************************************************************************
Milan Kozelka – Dnes a v mládí…
…Hudba netěží jen z hudby…
Do roku 2011 přeju všem! všem! všem! stravitelné plody mafiánskýho kapitalismu, stabilní zdraví, snesitelnou lehkost bytí, trpělivost s nevlídným okolím, co nejdelší vlasy, co nejkratší řasy a to všechno asi…
