Karlovy Vary – Beat festival Zlatý kamzík – 1970.
Ano, čtete správně, bigbítový festival, jenže od téhle události uběhlo v řícce Teplé už hodně vody. Teď už nevím přesně, ale tento nebývalý a určitě dodnes nepřekonaný bigbítový svátek se odehrával v zimě, v roce 1970. Ani dnes, ani tenkrát jsem ani v nejmenším netušil, kdo v tom měl prsty a kdo se o to postaral a kdo byl pořadatelem takové parády, kterou dokonce nikdo nezakázal a nebo nezrušil, jak bylo krátce potom díky úřadům a hlavně na příkaz všemocný komunistický strany všebecně zvykem.
No a mnozí si třeba pamatují, že se festival konal i na naprosto netradičním místě, odehrávalo se to v Puppu, tehdy samozřejmě v Grandhotelu Moskva.
V sále, kde jsou původní varhany, visel obrovský plakát a na podiu se střídaly různé kapely, ať už z Karlových Varů, nebo z okolí.
Já jsem se o té události dozvěděl náhodou, někde ve městě jsem viděl plakát, jenže jsem ho viděl skoro i pozdě, soutěž trvala snad dva dny, a třetí den měli být vyhlášeni vítězové a na plakátě bylo, že jako hosté festivalu bylo pozváno pražské Flamengo a dokonce ze sousedního Polska že přijede zahrát kapela Džamble. Flamengo byla v té době kapela, která měla hodně nadupaný repertoár a tvořila ji partička hodně dobrých muzikantů a kdo by nebyl zvědavý na muzikanty z Polska, polský bigbít už tenkrát něco znamenal. Tohle jsem si samozřejmě nenechal ujít. Doma jsem se na to vyšňořil jako blbec, protože když koncert, tak jsem si vzal sako, kravatu a k tomu vhodný kalhoty, a když jsem ale dorazil do Puppu, tak jsem se zastyděl sám nad sebou, jak jsem praštěnej, protože když jsem viděl tu smečku známých lidiček a hlavně kterak jsou oblečení, zmizel jsem raději na balkon, abych nebudil pozornost.
Dorazil jsem právě včas, pořadatelé právě začínali s vyhlášením tří vítězných seskupení, každá kapela se musela dostavit na podium, převzít cenu a zahrát něco ze svých skladeb. Bohužel, kdo se tehdy umístil na třetím místě si nepamatuju, jako druhá se umístila kapela Verikuko, tehdy si tam zahrál i Jindřich „Erik“ Pelc na housle a první místo získala tehdy velmi zajímavá a na tehdejší dobu progresivní kapela z Chebu, snad se jmenovala Expansive nebo tak nějak, když potom pánové hráli, jejich skladby by se daly hodnotit dokonce i jako undreground. No byl to pěknej bengál.
Pak následovala přestávka, po ní se mělo na podiu objevit Flamengo. Po nějaké chvíli ale kdosi ohlásil, že Flamengo je ještě na cestě, že autem uvízli někde na náledí, že přijedou později, dále že kapela Džamble z Polska se omlouvá, že své učinkování odřekla a že přestávka se prodlužuje.
Nakonec Flamengo dorazilo a byl to neskutečný zážitek, byl to bonbónek, na který se nezapomíná. Pánové popadli nástroje a bez přestávky odehráli skladby z desky Led Zeppelin I a taky pár věcí z druhý desky, ovšem takovým způsobem, jako kdyby na podiu stál skutečný Jimmi Page, skutečný Robert Plant se svými spoluhráči. Bylo to neskutečný, Pupp se otřásal v základech a nejen mně šla při tý skvělý muzice brada dolů a nikdo z nás si nemohl přát parádnější závěr festivalu.
Tak takový byl Festival Zlatý kamzík v roce 1970. Všichni víme, co bylo potom, jak těžký bylo hrát slušný bigboš, mnoho lidí z hudební branže nevydrželo mnohdy drsný úřední nátlak, různé trapné přehrávky, kontroly textů a s muzikou nadobro skončili, mnozí se přeorientovali a rozšířili řady kavárenských orchestrů, některým se povedlo emigrovat.
Takže tak a podobně se ubíral tehdy náš bigbítový čas, zbyly mnohdy jen krásný vzpomínky a snad i tohle moje povídání mnohým připomene první, a taky ale poslední festival Zlatý kamzík v Karlových Varech.
Jirka Keller
