DÁMY A PÁNOVÉ,
obávám se, že je na čase se ohlédnout a trochu zrekapitulovat, zda-li
to stálo za to, naučit se hrát na hudební nástroje a otravovat lidi
„akustickým znečišťováním svého okolí“.
Moje první setkáni s „bigbítem“ se událo v roce 67 nebo 68, v Letním
kině ve Varech, kde hráli Swinging Blue Jeans. To jsem jestě myslel, že
stači narvat dráty od strejdovy Neotonky do zásuvky a el.kytara se
probudí k životu. Díky tomu „tam nahoře“, přišel strýc včas do pokoje a
to bylo prvních pár facek, který jsem dostal jako budoucí „Rockenroller“.
Pak přišla Kotva…K tomu není co dodat, snad jenom, že k nelibosti mé
babičky pro mně skončil „Socialistický způsob života“ navždy a to mi
bylo 14, tedy dříve než vůbec začal. To jsem ještě neuvažoval o
nějakým hraní, doma panoval strach, ze skončím jako otec.
Na „Maximce“ byl nábor do hudební školy, tak jsem se přihlásil a jako
nástroj jsem si zvolil bicí. Asi tušite jakou „odměnu“jsem za to dostal
doma. Nezbylo, než doma cvičit „Dum u vychá….“ no jo, vy už víte. Po
přestěhování do Ostrova jsem si jednoho dne spletl dveře v hudebce a
misto toho abych se přihlásil na hudebni výuku, zabloudil jsem omylem
do dramatického oboru. Jak se ukázalo, docela se mi to hodilo. „Noty
kazej charakter“, říkal můj otec.
Opravdový „kravál“ jsem zažil v Ostrově, na jakési Školni Akademii
(tam hráli všichni z hudebky), kde na konci vystoupili živě
„Víííííííí and Híííííííí“ (K.Veselý,V.Běhavý……) Tu akci ukončil předčasně
ředitel kulturáku a to dřív, než jsme začali ničit zařízení sálu. On řval, že
to není žádny Big Beat koncert. Tak jsme ho při tom nechali. To byly
take prvni osobni kontakty s takovými lidmi jako byli: J.Bier, V.Běhavý,
K.Veselý, bráchové Kroftovi, všichni ti budoucí elektriáři, (že Drahuno?)
Ja začal klasickou kariéru budoucího Rock- fanouska. Perun, policie,
Budvar, policie, Jaro, policie, Ondřejská, tam policie nebyla, Smícháč,
policie. Pak nebylo dlouho nic. Kromě Číny, Rolavy, Kulturáku v Ostrově,
St.Role, N.Role, Nejdek, Poštovni dvůr atd, atd. A samozřejmě policie.
Vojna strávená víc v base než na cvičáku, což přineslo hodně času na
pití alkoholíka, kouření, hraní karet a prvních akordů a dokonce nějakých
celých kusů.
Po vojně nezbylo nic jiného než odchod do Prahy.
A hned do“androše“. S Bobšem a „Dr.Prostěradlo“. I když jsme se
jmenovali „Bobeš Band“.
Pak J.J.Neduha a „Mezzanin“. Koncert „U Zábranskych“-zákaz, koncert
na „Dobešce“-zákaz, žadný koncert-STB-úplnej zákaz. Na to přišel
South. Rock a „Krachtotál“a protože se naskytla možnost přehrávek
přejmenovali jsme se na „Drevokocůr“. Bylo to houby platný, vyrazili
nás po prvním tónu, normalizace byla těžce na postupu. Vzhledm k
tomu, že tzv.muzikanti bez angažmá byli prohálšeni za příživníky, bylo
na čase se podívat trochu do světa.
to stálo za to, naučit se hrát na hudební nástroje a otravovat lidi
„akustickým znečišťováním svého okolí“.
Moje první setkáni s „bigbítem“ se událo v roce 67 nebo 68, v Letním
kině ve Varech, kde hráli Swinging Blue Jeans. To jsem jestě myslel, že
stači narvat dráty od strejdovy Neotonky do zásuvky a el.kytara se
probudí k životu. Díky tomu „tam nahoře“, přišel strýc včas do pokoje a
to bylo prvních pár facek, který jsem dostal jako budoucí „Rockenroller“.
Pak přišla Kotva…K tomu není co dodat, snad jenom, že k nelibosti mé
babičky pro mně skončil „Socialistický způsob života“ navždy a to mi
bylo 14, tedy dříve než vůbec začal. To jsem ještě neuvažoval o
nějakým hraní, doma panoval strach, ze skončím jako otec.
Na „Maximce“ byl nábor do hudební školy, tak jsem se přihlásil a jako
nástroj jsem si zvolil bicí. Asi tušite jakou „odměnu“jsem za to dostal
doma. Nezbylo, než doma cvičit „Dum u vychá….“ no jo, vy už víte. Po
přestěhování do Ostrova jsem si jednoho dne spletl dveře v hudebce a
misto toho abych se přihlásil na hudebni výuku, zabloudil jsem omylem
do dramatického oboru. Jak se ukázalo, docela se mi to hodilo. „Noty
kazej charakter“, říkal můj otec.
Opravdový „kravál“ jsem zažil v Ostrově, na jakési Školni Akademii
(tam hráli všichni z hudebky), kde na konci vystoupili živě
„Víííííííí and Híííííííí“ (K.Veselý,V.Běhavý……) Tu akci ukončil předčasně
ředitel kulturáku a to dřív, než jsme začali ničit zařízení sálu. On řval, že
to není žádny Big Beat koncert. Tak jsme ho při tom nechali. To byly
take prvni osobni kontakty s takovými lidmi jako byli: J.Bier, V.Běhavý,
K.Veselý, bráchové Kroftovi, všichni ti budoucí elektriáři, (že Drahuno?)
Ja začal klasickou kariéru budoucího Rock- fanouska. Perun, policie,
Budvar, policie, Jaro, policie, Ondřejská, tam policie nebyla, Smícháč,
policie. Pak nebylo dlouho nic. Kromě Číny, Rolavy, Kulturáku v Ostrově,
St.Role, N.Role, Nejdek, Poštovni dvůr atd, atd. A samozřejmě policie.
Vojna strávená víc v base než na cvičáku, což přineslo hodně času na
pití alkoholíka, kouření, hraní karet a prvních akordů a dokonce nějakých
celých kusů.
Po vojně nezbylo nic jiného než odchod do Prahy.
A hned do“androše“. S Bobšem a „Dr.Prostěradlo“. I když jsme se
jmenovali „Bobeš Band“.
Pak J.J.Neduha a „Mezzanin“. Koncert „U Zábranskych“-zákaz, koncert
na „Dobešce“-zákaz, žadný koncert-STB-úplnej zákaz. Na to přišel
South. Rock a „Krachtotál“a protože se naskytla možnost přehrávek
přejmenovali jsme se na „Drevokocůr“. Bylo to houby platný, vyrazili
nás po prvním tónu, normalizace byla těžce na postupu. Vzhledm k
tomu, že tzv.muzikanti bez angažmá byli prohálšeni za příživníky, bylo
na čase se podívat trochu do světa.
Mezzanin
Tudíž Praha-Berlin Ost-Berlin West-Hamburg.
A nástup, resp. založení kapely „Bon Scott“.(První zkouška skončila
málem po 5 vteřinách, když mě pozdravil bubeník se slovy: „Ty seš
teda ten Maaaarek Matuuuušek“. To bylo poprvé, kdy jsem byl na řadě
já, rozdat pár facek. S tím bubeníkem hraju do dnes v různých
projektech).
A nástup, resp. založení kapely „Bon Scott“.(První zkouška skončila
málem po 5 vteřinách, když mě pozdravil bubeník se slovy: „Ty seš
teda ten Maaaarek Matuuuušek“. To bylo poprvé, kdy jsem byl na řadě
já, rozdat pár facek. S tím bubeníkem hraju do dnes v různých
projektech).
Bon Scott 1987 Hamburg
Jaká muzika byla na programu není třeba dodávat, Jméno kapely byl
program. Od roku 1987 do roku 1995 a to na plný koule.
Vedle toho band „Murdock“s vlastni „tvorbou“? (Jmenuje se to tak?).
Hodně nahlas a hodně tvrdě, neboť jak nám řekli intelektuálové: „Sestup
z kultury do subkultury“. Já to bral jako kompliment.
Jaká muzika byla na programu není třeba dodávat, Jméno kapely byl
program. Od roku 1987 do roku 1995 a to na plný koule.
Vedle toho band „Murdock“s vlastni „tvorbou“? (Jmenuje se to tak?).
Hodně nahlas a hodně tvrdě, neboť jak nám řekli intelektuálové: „Sestup
z kultury do subkultury“. Já to bral jako kompliment.
Murdock 1995
Murdock live
Murdock live
Cela Hamburská scéna považovala cover bands za sračky, až nakonec v
„Bon Scott“ skončili lidi od Helloween, Grave Digger, Mike Terrana a
podobné „rockstars“, zkrátka přesun od alkoholu ke „koksu“. To už
nebylo nic pro mě, tak jsem si dal trochu voraz, hlavně jsem si
potřeboval odpočinout od chlastu a jiných „legalních“ pomocí.
„Bon Scott“ skončili lidi od Helloween, Grave Digger, Mike Terrana a
podobné „rockstars“, zkrátka přesun od alkoholu ke „koksu“. To už
nebylo nic pro mě, tak jsem si dal trochu voraz, hlavně jsem si
potřeboval odpočinout od chlastu a jiných „legalních“ pomocí.
Poslední koncert původních Bon Scott krátce před nástupem
„významných Rockstars“
Mezi tím se v Čechách mnoho změnilo a já jsem si udělal výlet do
Prahy, zahrát si s bývalým zpěvákem od „Bon Scott“ na jednom malém
festivalu v Radotíně (Rozmarný Léto nebo tak) a bylo to příjemné.
Bohužel rok nato zemřel nas bubeník „Kasa“ a bylo po chuti něco dělat.
Vzpominám si na jeho proslov, který byl velmi kratký, ale seděl: „Dříve
jsme brali prášky, aby nám bylo dobře, ted je berem aby jsme to nějak
přežili do zítřka“ Škoda.
Vzhledem k tomu, že měl pravdu. (Mozková příhoda-jaký to výraz,
vysoký Chol.,vysoký tlak………) začal jsem opět znova s jinou muzikou.
Ve dvou a s tlustou jazzkytarou.
V sedě.
A velmi potichu.
„významných Rockstars“
Mezi tím se v Čechách mnoho změnilo a já jsem si udělal výlet do
Prahy, zahrát si s bývalým zpěvákem od „Bon Scott“ na jednom malém
festivalu v Radotíně (Rozmarný Léto nebo tak) a bylo to příjemné.
Bohužel rok nato zemřel nas bubeník „Kasa“ a bylo po chuti něco dělat.
Vzpominám si na jeho proslov, který byl velmi kratký, ale seděl: „Dříve
jsme brali prášky, aby nám bylo dobře, ted je berem aby jsme to nějak
přežili do zítřka“ Škoda.
Vzhledem k tomu, že měl pravdu. (Mozková příhoda-jaký to výraz,
vysoký Chol.,vysoký tlak………) začal jsem opět znova s jinou muzikou.
Ve dvou a s tlustou jazzkytarou.
V sedě.
A velmi potichu.
Zauberhafte Welt der Tiere, Live 2010
Život je holt někdy tvrdý. Ale najednou to dělá zase špás. I když někdy
Život je holt někdy tvrdý. Ale najednou to dělá zase špás. I když někdy
postrádám pískání v ušich a ten mezičas mezi skoro hluchotou a když
zase normálně slyším.
A tak si říkam: „Stálo to stoprocentně za to, vzít do ruky kytaru a jít
všem těm solidním lidem na nervy a hlavne je srát?“
Stálo a stojí! Na tisíc procent!!!!!!!!!!!!!!
A až umřem, tak si ti blbečci mužou dělat co chtěj. (Kdyz si myslej a
doufaj, ze takový čas přijde.)
,J E N Ž E: T E N – Č A S – N E P Ř I J D E . N E V Ě Ř !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Mirek Matuška, Hamburg,
zase normálně slyším.
A tak si říkam: „Stálo to stoprocentně za to, vzít do ruky kytaru a jít
všem těm solidním lidem na nervy a hlavne je srát?“
Stálo a stojí! Na tisíc procent!!!!!!!!!!!!!!
A až umřem, tak si ti blbečci mužou dělat co chtěj. (Kdyz si myslej a
doufaj, ze takový čas přijde.)
,J E N Ž E: T E N – Č A S – N E P Ř I J D E . N E V Ě Ř !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Mirek Matuška, Hamburg,
JEŠTĚ PŘIJDOU FOTKY, ADINKA ZAPRACUJE…
Vočárkoval a voháčkoval Šveska
