OKOUZLIL JSEM TĚ…
motto: I Put a spell on you.
Můžu začít projížďku po klubech nějakým jiným než Čínou? Nejenom že byl nejhezčí široko daleko, ale navíc se zapsal i do bítové historie. V září 70 – koncert Plastiků, vůbec první z Paulem Wilsonem, Kabešem, Mejlou… Stejnej rok – Aktuál a Milan Knížák s jeho ,,destruovanou hudbou“. Industriál rock ještě nebyl vynalezen, – Blixovi Bargeldovi bylo 11 let a Aktuál už používal sbíječku, vrtačku, motorku. Motorka Venci Tvrdíka je taky zapsaná do análů, a že se ,,kousla“ byl skvělej závěr vystoupení. Knížák uvádí pouhých osm vystoupení své kapely, některá ukončena po třetí skladbě.
Olda Říha se na Číně ,, učil hrát na kytaru“, /myšleno obrazně/, o jeho pobytu by měl napsat Tom Stabenow, – /kdo to tenkrát s punktoval?/ – Já už můžu jenom vzpomenout poslední koncert Katapultu v Nejdku před dvěma/?/ roky, Olda se dojatě rozplýval nad Nejdkem.
Ale pro nás byla Čína hlavně The Crash. A tak patřičně oblečeni, – viz minulý článek – jsme se Švígou čekali v N. Roli na vlak do Nejdku. Napřed přijel spoj od Chodova, tam byla Máňa se Zdenou, od Varů přijelo také pár holek, kluky jsme nějak nevnímali. Klub Čína byl opředen různýma pověstma a ,, pověrama“, a tak na první akci jsme jeli se spolužákem Honzou M., který dělal v práci s Nejdečákama, a tak nás vzal napřed do hospody Na růžku představit ,,ostrejm hochům“. To byla parta, která měla propachtovanej stůl proti vstupu do sálu na Suché a občas vyprovokovala nějakou rvačku, nás novoroláky ale nechávali v klidu. A potom hurá do kopce. Při vstupu jsme vyfásli razítko na ruku a už jsme se rozkoukávali v šeru. Studovali jsme plakáty, nebo vlastně obrazy na stěnách, poslouchali skvělou muziku, která zněla z LP desek.
A pak přišli muzikanti, Bondy koukal nezúčastněně do dáli a prstíkama brnkal basu, Tom snaživě mydlil kytaru, Bača obsluhoval bicí, /Číňana jsem, bohužel nezažil/, Emil Fracka zpíval. A ten super repertoár SuzieQ, I put a spell on you…
To v té době nikdo v okolí nehrál. Na Číně bylo super, jak po celý večer hrála muzika, – to vyplnění pauz pouštěním desek, vždyť v kapele hráli dva dýdžejové. I když…. Jeden večer jela repro hudba nějak podivně dlouho. A šířila se šeptanda – Crešáci se vzadu poprali a hrát už se nebude! Smutně jsem si vyzvedl kabát ze šatny a šel sám z kopce do Nejdku. Došel mne rozčílený Emil Fracka. Řekl mi o svém výstupu s Tomem, právě kvůli pouštění desek mezi hraním kapely. Nelíbilo se mu, že Tom pouští i věci které Crash hrají, pořád opakoval ,,to se přeci nedělá“. Byl celej přepadlej, protože to skončilo pěstmi a nějakou Tomovo krví. Zapadli jsme do Srdíčka, /dnes hotel Anna/, a vedli opilecké řeči. Emil mi nabídl ať jdu spát k němu, asi nechtěl být sám, protože zas tak velký kamarádi jsme nebyli a vícekrát jsme se spolu nebavili. Nocleh jsem srovnal o desítky let později malejma citrusama v hospodě U žáby, kde Emil trávil zbytek života.
Ke klubu patřilo i zázemí, nepřehlédnutelnej Šveska, dlouhý vlasy, asketická postava, hipísácké oblečení. Škoda, že vypadal tak nepřístupně, snad až naštvaně – bál jsem se ho oslovit. Jeho plakáty a velká vývěska nad barákem dělaly atmosféru. To Jirka Smolík byl veselej kluk, nahrál mi i několik LP desek na kotoučovej magič. No a samozřejmě holky v šatně, kam jsme si chodili pro kolu s rumem. Možná si až moc idealizuji návštěvníky klubu, občas byl ve vzduchu cítit toluen – byla doba ,,čichačů“, – někdy prudili Nejdečtí rváči, ale stejně…
ten klub se tenkrát skutečně poved!
P.S. I put a spell on you – Uhranul jsem tě – moje nejoblíbenější skladba The Crash
ČLÁNEK TOMA STABENOWA – MŮJ KOMENTÁŘ…
Tak tady musím také reagovat a uvést to na pravou míru. Tak je fakt, že tam na jevišti došlo ke smutnému incidentu, ale předcházelo tomu toto – Normálně CRASH hráli, pak byla chvíli diskotéka a měli jsme zase nastoupit na další blok muziky a Emil nikde. Tak jsem ho byl v tom přítmí hledat. Po chvíli jsem ho objevil a řekl jsem mu …jde se hrát…on na to, že nepůjde. Kluci už byli připravený a on si postavil hlavu. Sál byl nabitý diskotéka připravená, tak jsem z nouze spustil další desku a protože lidi čekali Emilův zpěv a taky trochu na truc že on odmítnul jít zpívat, jsem pustil nějakou skladbu právě z jeho repertoáru – aby si uvědomil, že tohle se v kapele nedělá. Po chvilce Emil přisupěl jako rozzuřený býk a začal strhávat oběma rukama oponu na jevišti.Protože jsem byl nejblíž šel jsem k němu abych mu v tom zabránil. On mi okamžitě dal pěstí do obličeje, což jsem v žádném případě nečekal, tak, že mi rozrazil ret. Začala mi téct krev a se zábavou byl konec. Emilovi jsem to nikdy neodpustil a od té doby si již nikdy pořádně jako zpěvák v žádné skupině neuchytil. Jak jsem četl na blogu, zkoušel to s formací Japka a taky s Old faces co, ale to byly jen krátké záchvěvy s kratičkým trváním. Zbývá tedy otázka proč to Emil udělall. Emil měl vždy problémy, když dostal kopačky od holek se kterými chodil.Zažil jsem to s ním za ty roky několikrát.Trochu se napil a dělal nesmysly-chtěl se prát, zuřil. Jednou na chatě v Děpoltovicích si chtěl vidlemi propíchnout břicho-museli jsme ho všichni držet, jindy zdemoloval na Čajích v Nové Roli záchody (hráli tam Johny and They). Tak tohle je vše co k téhle smutné záležitosti mám. Zbývá ještě jedna otázka jestli bych si s ním dnes po 40-ti letech znovu stoupnul na jeviště – kdyby tady byl – odpověď je, že asi ano – jak je známo, čas zahojí všechny rány….Emile (ty vole) dnes ti o d p o u š t í m TOM
