Jednou na jaře (asi tak v roce 1968, nevím přesně) sehnala Pavla z Čerťáku, o které tu píše Míra – Čuchoň, lístky na Petra Nováka do Nároďáku ve Varech. V té době jsme ho obě zbožňovaly, kvůli krásným písničkám a pro jeho jemný, něžný hlas a přednes, ale do té doby jsme ho ani jedna nikdy neviděly. Nebylo divu, v televizi tenkrát asi nebyl, znaly jsme ho jenom z rádia. Tam se hrály hlavně písničky „Já budu chodit po špičkách“ a „Povídej“. Podle hlasu jsme si představovaly nějakého hezounka, který bude uhlazený a jemný jako jeho hlas, a pak nás Petrův vzhled docela odrovnal, protože byl všechno možné jen ne hezounek, a zamilovaly jsme se do něj ještě víc.
Na koncert do Nároďáku jsme vyrazily jako vždycky v minišatech, ale Pavla z domova vzala potají ze skříně zimní čepici své mámy. Myslím, že už byl květen a venku teplo, ale ta čapka měla úplně jiný účel, než ohřát něčí hlavu. Byla totiž vyrobená z umělé bílé příze, hustě chlupaté, asi pět centimetrů dlouhý vlas, a normálně se dala učesat na pěšinku. Já v té době nosila dlouhé vlasy, ale děsně mě bavilo udělat ze sebe nakrátko ostříhanou platinovou blondýnu, což mi tato kuriózní čepice umožnila. Kvůli té legraci jsem překousla i to, že v tom vypadám trochu jako holka lehkých mravů, tenkrát nebylo zas tak běžné odbarvovat si vlasy do běla.
Po vystoupení jsme se osmělily a vyběhly za oponu, kde skupina balila nástroje a dávala pár odvážlivcům autogramy. Petr Novák se mi podepsal na předloktí, protože jsem s sebou neměla žádný papír. Propiska se mu o mou kůži zadrhla a on řekl: „Probůh, to nepíše,“ a požádal kluky o jinou tužku. Pamatuju si, že jsem si ruku ve sprše balila do igeliťáku, aby mi podpis vydržel, ale hlavně jsem místo obvyklého hrubého klení začala od té doby už vždycky elegantně říkat: „Probůh…“ Při tom podepisování nějaký kluk z Petrovy skupiny řekl: „Hele, nemáš nějaký blbý vlasy, to máš odbarvený nebo co?“ A já, abych si napravila reputaci, rychle jsem strhla čepici z hlavy a ukázala své dlouhé blond kadeře. Vzbudilo to velký ohlas a tu čepici si pak s velkým řehotem postupně vyzkoušeli všichni z kapely, včetně Petra Nováka.
Pavly maminka brzy zjistila, že se jí čepice občas ze skříně ztrácí, takže nám to jednou provždycky zakázala, ale nikdy se nedověděla, jak slavnou pokrývku hlavy vlastně doma má.
