CODA – HISTORIE

CODA z pohledu Martina Uxy

Po rozpadu kapel Radikálu a Ingotu v listopadu roku 1984 se dali dohromady odpadlíci bubeník Karel Hrabák, klávesista Martin Uxa (oba ex Radikál) a kytarista Karel Idlbek, basista Robert Brácha Šobin (oba ex Ingot). Důležitou součástí nově vznikající kapely byl osvětlovač Petr Žaloudek a zvukaři Honza Škoda a Jiří Tyrk. Karel Hrabák tuto formaci pojmenoval Codou. Ve Škodově polorozpadlém baráčku v Lomnici u Sokolova se opravdu houževnatou a tvrdou prací začal rodit nový repertoár. Chtěli jsme, ve velmi krátké době, dát dohromady písničky, které by oslovily zpěváka Honzu Haška a tím ho získat jako pátého, velice důležitého člena. „Když jsem šel ze zkoušky domů, viděl jsem ho klidně stát na nábřeží ztemnělém. Řekl jsem mu pojď ten kousek se mnou, potřebuju tvůj hlas čistej, co naše songy oživí.“ Takto celou situaci vylíčil Pavel Škapík ve svém textu písně Je náš. Pravdou je, že jsme zazvonili u dveří Honzy, pozvali ho na zkoušku a ten k našemu potěšení nabídku přijal. To bylo v březnu roku 1985 a měsíc po té už Coda úspěšně absolvovala kvalifikační přehrávky při svém úplně prvním koncertu 24. 4. 1985 ve starorolském kinosálu Lidového domu.

Velice důležitá pro nás byla hospůdka na rohu ulice, tedy karlovarský Smíchovský pavilón, ve kterém jsme u pivečka vše konzultovali a do kterého jsme se jako by do svého tábora vždy rádi vraceli.

V listopadu 1985 obsadila Coda 2. místo na festivalu rockových skupin Vysočina ´85 v Havlíčkově Brodě a v červnu roku 1986 se jako laureát Vysočiny ´85 zúčastnila s velikým úspěchem přehlídky Rockový marathon 1986 v pražském Paláci kultury. Od té doby kapela Coda nechyběla na žádném větším rockovém festivalu, či přehlídce.

Celkem zásadním momentem bylo založení fan klubu Cody. Kdyně – Prérie v čele se zakladatelem Vladimírem Janečkem (Jamínem) dokázala podpořit kapelu při většině koncertů a festivalů. Prostěradla s logem Cody byla k vidění skutečně všude. Děti moje, hrr na ně! Velikou ránou proto pro nás všechny bylo úmrtí Jamína, který si z nešťastné lásky sáhl na život.

V roce 1986 přišly první personální změny. Po koncertu před vyprodanou pražskou Lucernou opouští kapelu bubeník Karel Hrabák a stává se členem plzeňské kapely Odyssey. Uvolněný post vzápětí obsadil Miroslav Cicko. Kapelu opustil i kytarista Karel Idlbek, přičemž jeho vystřídal Ladislav Vnučko.

V roce 1987 vychází u vydavatelství Panton první SP Cody se skladbami Tady to máš a Napůl, které jsme nahrávali ve studiu Smetanova divadla pod hudební režií pana Svatoše.

Jako vítěz celostátního festivalu Politické písně 1987, do které byla nuceně přihlášena karlovarským Kulturním střediskem, natočila Coda začátkem roku 1988 u firmy Supraphon skladbu „Cesta životem“ na vinilový sampler tohoto festivalu. Tato píseň však byla z důvodu zákazu činnosti, který vydal Odbor kultury Okresního národního výboru v Karlových Varech, z tohoto výběru vyřazena, nahrávka i s nahrávacím pásem zničena a při závěrečném galakoncertu v Sokolově byla kapela Coda nahrazena jinou skupinou.

V únoru 1988 odchází Láďa Vnučko a protože jeho nástupce Jiří Čech se v Codě ohřál jen půl roku, vrací se v říjnu Karel Idlbek. Vrací se i bubeník Karel Hrabák a tak se kapela po dvouleté spirále personálního víření vrátila zpátky k původní sestavě (Haško, Uxa, Idlbek, Šobin a Hrabák).

V prosinci roku 1991 se Coda po období nesmyslných zákazů a hádek rozpadá. Karel Idlbek a Martin Uxa zakládají kapelu Wild Son a Honza Haško se Šobinem působí v kapele Bagr.

Po krátké době svého působení se kapela Wild Son začátkem roku 1992 přejmenovala na Codu. Ve složení Stanley – zpěv, Martin Uxa – klávesy a zpěv, Karel Idlbek – kytara, Franta Köhler – basová kytara a Aleš Tlustý – bicí, nahrává v Sanwood Studiu v německém Würzburgu demo nazvané Wild Son. Popularita Cody opět rychle stoupala.

Po opětovném odchodu kytaristy Karla Idlbeka a bubeníka Aleše Tlustého v roce 1996 přišla doba temna. Coda procházela neustálými personálními změnami. Post kytaristy obsadil Vlasta Slíž, kapelou proběhli bubeníci Radek Vorel, Milan Balog st. a Jiří Hašek. To bylo nejhorší období Cody a přiznávám se, že jsem chtěl s aktivní muzikou skončit.

Až s příchodem bubeníka Vojty Milka v roce 1997, se složení Cody opět ustálilo: Stanley – zpěv, Martin Uxa – klávesy a zpěv, Vlasta Slíž – kytara, Franta Köhler – basová kytara a Vojta Milko – bicí.

V roce 1998 se do Cody vrací zpěvák Honza Haško a Coda opět začala zdvihat hlavu.

V roce 2000 vychází u firmy Popron první oficiální CD Coda „Všechno je napůl“.

V roce 2002 vychází u firmy In Head Music druhá řadovka CD Coda „Fair play“.

Od roku 2003 působí Coda ve složení Honza Haško – zpěv, Martin Uxa – klávesy a zpěv, Karel Idlbek – kytara, Robert Brácha Šobin – basová kytara a Vojta Milko – bicí.

16. 4. 2010 vychází u firmy In Head Music CD Coda „Hard rock dinosaur“.

24. 4. 2010 Oslavila Coda své již 25. narozeniny.

29. 3. 2011 nahrála Coda ve studiu Hacienda v Žirovnici skladbičku Namále mám (Ringo Star/František Ringo Čech) na CD Jiří Schelinger Česko – slovenská pocta 2011. Toto album vyšlo v luxusním digipacku 9. 4. 2011.

Většinu textů napsal můj spoluhráč a kamarád z karlovarské kapely Atomic, která působila v sedmdesátých letech, Radan Marthy Greguš. Obdivuhodný člověk. Píseň Napůl, kterou má Coda dodnes ve svém repertoáru, Marthy napsal v roce 1977. Krásná muzika a skutečně do každé doby zapadající text. Miluju jeho texty k písním Ještě mě lásko hřej, Nero, Jižní pól, Sezame otevři se, Tvář, Loch Ness.

Krásné jsou všechny tři texty, které napsal Pavel Škapík. Jeho Cesta životem nás provází od založení kapely, Mě se bojej a text písně Je náš, který Pavel napsal na nádhernou hudbu Karla Hrabáka je o skutečném lidství.

A protože nám v našich textech chyběl humor a nadsázka, několik textů jsem napsal i já. Nejsou nikterak výjimečné, ale hubu mi trhá, když Honzík s mohutným knírem zpívá „jsem celá roztoužená, vlhká a nadržená“.

Všechno je napůl, jenom muzika je naplno!