Jak bylo napsáno již v předcházející kapitole, v roce 1995 se rozpadá kapela Bruker. Nicméně i zde se našlo několik muzikantů, kteří nedokázali dlouhodobě odolat pocitům plných zábavových tanečních parketů, tvrdého povzbuzování fanoušků a příjemných pohledů fanynek. Shodou okolností (jak jinak) se v té době rozpadá i mladá kapala Argon z Bukova.
Slovo dalo slovo a k Frantovi Mazánkovi-sólová kytara, Rosťovi Benovi-zpěv a Slávovi Zánovi-baskytara z bývalého Brukeru se přidává bubeník Petr Kulka z Bukova a kytarista Sláva Baxant z Rožné z bývalé skupiny Argon. V roce 1996 tak začíná hrát nová kapela pod názvem Metaxa (bohužel se nepodařilo zjistit, zda název souvisí s oblíbenou značkou pití, či jde o shodu čistě náhodnou a kapelu pohání kupředu jiný typ likéru). Kapela začala zkoušet (a zkouší dodnes) na Bukově tam, kde dříve zkoušel Argon. Před začátkem koncertování doplnil sestavu zvukař Dušan Fiala a osvětlovač Jarda Zobač. V této podobě hráli zhruba čtyři roky, kdy odešel Sláva Baxant. Jeho nahradil Radim Palla z Doubravníku, který byl kooptován z Faty Morgany. Nedlouho na to nahradil zvukaře Dušana Fialu Luboš Buček. Kapela je dodnes nejoblíbenější zábavovou formací na Bystřicku. Vsadila pouze na komerční muziku klasického bigbítu oblíbenou u mladých lidí. A proto, že už hraje 12 let (a jak říkají členové kapely, každý rok je pro ně poslední), jsou za léta vybaveni velmi slušným vlastním zvukovým a světelným aparátem. Zajímavostí je, že kapela hraje vždy do Nového roku a pokud se na jaře domluví, že loňská sezóna nebyla ta poslední (a doufejme, že tomu tak ještě nějaký rok bude), připraví do května nový repertoár, který čítá cca 45 písniček. Tito hudební matadoři zvládnou za rok zahrát až na 50-ti zábavách.
V roce 1995 se na i na Dolní Rožínce utváří nové uskupení, které založili Petr Kujal-basová kytara a Pavel Antony-kytara. V roce 1996 přichází Kamil Vařejka-kytara a Petr Apolín-bicí a vzniká název Sensitive Hate. Kapela vystupuje většinou na soukromých akcích a občas na malém festivalu v okolí. V roce 1998 odchází bubeník Petr Apolín a nahrazuje jej po vystřídání několika bubeníků Rostislav Ferenc. Kapela začíná být i aktivní a pořádá kulturní akce, na kterých i vystupuje. V roce 2001 vydává demo Obscuriti of the soul. V roce 2004 opouští kapelu Petr Kujal a kapela se ocitá na prahu rozpadu. Téměř po dvouleté odmlce a střídání basáků se kapela na konci roku 2006 dává opět dohromady a začíná skládat nové písně. Co se týká stylu hraní, je to něco mezi heavy a thrash metalem, ovlivněni jsou pak zejména kapelou Megadeth, ale většinou každý ze členů poslouchá něco jiného.
Zdá se, že rok 1995 byl velmi plodným, neboť v srpnu tohoto roku se začala také formovat u Rossích v garáži sestava pod názvem Poltergeist ve složení Honza Rossí-bicí, Jiří Stejskal-kytara, Roman Hubek-kytara a Pavel Vandírek-baskytara, zpěv. Hrálo se převážně na vypůjčené nástroje různých kvalit. Ze změti zvuků vzniklo i několik málo vlastních i převzatých písniček, které skupina prezentovala asi na pěti vystoupeních, například v hospodě Krmelec. V červenci roku 1996 se skupina rozpadá odchodem Romana Hubka na vojnu. Přišel čas více či méně neúspěšných pokusů sestavit ze zůstavších členů novou skupinu. Jedna z nich byla i formace pod názvem XXL, která se uchýlila do zkušebny (a zároveň skoro rockové klubu) Saši Králíka na Skřipci a to v sestavě Honza Rossí, Luboš Kos, Martin Zemánek a Pavel Vandírek. Sestava vydržela čtyři měsíce. Poté se Pavel Vandírek s Jiřím Stejskalem spojili s Rosťou Ferencem-bicí a Honzou Kissem-zpěv z Dolní Rožínky a zakládají skupinu NT2, která se na podzim roku 1999 po příchodu kytaristy Radima Pally a odchodu Honzy Kisse přetransformovala na Fata Morganu. Skupina se postupně rozjíždí, v únoru 2000 nahrává v hudebninách Franty Macháčka demo „Poslední den“ a vystupuje na okolních menších festivalech a motorkářských akcích, což je dáno jednak stylem (něco mezi trash metalem a punkem) a také tím, že se jedná o vlastní tvorbu.
Asi po roce odchází z časových důvodů Jiří Stejskal a naopak do skupiny vstupuje zpěvák Václav Vinkler. V té době skupina hraje díky vynikající a radostné spolupráci se skupinou Fousatej Hat často v okolí Havlíčkova Brodu. Bohužel ve Fatě Morganě dojde k neshodám, a tak k chystanému nahrávání CD již nikdy nedojde a skupina končí svoji činnost 30.6.2001 na Doubravnickém bigbítu.
Po rozpadu skupiny Goback (viz. minulá kapitola) se Laďa Zítka-bicí spojil s Ivanem Bauchnerem na klávesy a v roce 1999 začínají dojíždět do Jihlavy ke skupině Oranžová Brablenec, kde byla tedy Bystřice zastoupena 50% podílem. S touto formací se jim podařilo natočit i CD s názvem „Výlet“. Na křtu, který se odehrál v roce 2001 v Kostelci, se však kapela nepohodla a ještě ten den se rozpadá.
Po rozpadu skupiny Oranžová Brablenec půl roku Laďa Zítka s Ivanem Bauchnerem spekulují, co dál. V příhodné chvíli jim přišel navrhnout Pavel Vandírek-basová kytara (exFata Morgana) dát dohormady novu kapelu.
Zpěvu se ujal Vašek Vinkler také z Faty Morgany. Půl roku s nimi hrál i Luboš Kos-kytara (exBruker), kterého vystřídal Tomáš Halva „Edison“. S Tomášem natočili ve studiu Hacienda u Miloše Dodo Doležala 10 věcí na CD „Všechno co nás baví“. Poslední dvě věci však již s novým kytaristou Milanem Slámou. Skupina inspirována Foglarovými Rychlými šípy dostala název Bohouš. Členové kapely byli, co se týká hudebního stylu, velice různorodí, přes metal, folk, a blues po reagee. Kapela zkoušela ve zkušebně u Ladi Zítky. Několikrát jste je mohli slyšet hrát v Bystřici v Millenium Clubu, několikrát v Jihlavě, v Havlíčkově Brodě. Ve Svitavách dělali předkapelu skupině Mňága a Žďorp. Často hráli se skupinou Fousatej Hat, jednou s Moravou. CD „Všechno co nás baví“ vyšlo v roce 2003, avšak oficiálního křtu se již nedočkalo. Dnes kvůli pracovnímu vytížení Bohouš dočasně nevystupuje.
V roce 2005 se Ondra Janečko-kytara,zpěv a Marian „Mařka“ Satorie-basová kytara dohodli, že si zkusí zahrát pár převzatých písniček.
Nejprve začali zkoušet u Satoriových v bytě a potom si udělali zkušebnu u Ondry Janečka. A protože to celkem šlapalo, brzy přizvali Zdeňka „Štoka“ Vyboštoka, kterého přemluvili, aby začal hrát na bicí. Sestavu doplnil i Pepa „Hobit“ Satorie, který už společně s bráchou hrával v Jimramovské exskupině Parafine. Bratři si vyměnili nástroje, Marian vzal sólovou kytaru a Pepa baskytaru. Přestože kapela teprve začíná, už se jím podařilo 2x vyprodat zahrádku v Pivnici u Musilů! Z původního názvu Element byla kapela přejmenována po 1.koncertě z řad vlastních fanoušků na Exkrement a posléze se přetransformovala na Experiment. V roce 2006 se zúčastnili soutěže Poličský skřivan.V současné době hraje vlastní tvorbu a přibrala nového kytaristu Pavla Novotného z Holic, který je švagrem bratrů Satoriových. Ondra Janečko se tedy dal na dráhu sólového zpěváka.
Po pozastavení činnosti skupiny Bohouš se Milan Sláma-sól. kytara a Pavel Vandírek-basa společně s Lubošem Kosem-sól. kytara pokouší dát dohromady novou zábavovou formaci.
Po počátečních personálních nezdarech skupina konečně v létě 2006 sežene bubeníka Luboše Dufka z Radiměře. Skupina začíná intenzivněji fungovat s příchodem klávesistky Katky Urbanové. Bohužel, na podzim musí ze zdravotních důvodů Luboš Dufek přerušit hraní, a tak skupina hledá nového bubeníka. To se podaří a do skupiny přichází Václav Filipi z Bratrušína. Od této chvíle je skupina Arzenal kompletní a snad dosáhne svého cíle – pobavit sebe i všechny, kdo o to budou stát. Kapela zkouší v Kundraticích v bývalé hasičce a ve svém repertoáru má už více jak 45 songů. Hraje starý dobrý bigbít a ti, co ji slyšeli, říkají, že to šlape.
Parantampareil jako jeden ze služebně nejmladších bystřických hudebních útvarů vzniká v roce 2004 na toaletách restaurace Club, během plesu gymnázia při spontánním setkání dvou spolužáků Filipa Koeniga a Davida Kadlece. Do té doby se v rámci jedné třídy držela myšlenka založit kapelu ještě s Lukášem Smrčkem z Lísku (trubka) a Kamilem Kissem z Bystřice (zpěv), ale nakonec z toho sešlo. Konečnou sestavu roku 2004 tvoří David „Káďa“ Kadlec-elektrická kytara, Filip „Keňa“Koenig-zpěv, klávesy, Tomáš „Tupejž“ Vostrejž-bicí. Dokladem recesního pojetí v počátcích kapely je tento rozhovor: Káďa: „Mám domluvenou kytaru.“ Tupejž: „Hezky, já bych s váma docela hrál na bubny. Rytmus, to je moje!“ Keňa:“Já umím na klavír, ale klidně aj zazpívám.“ Tupejž: „Já neznám noty.“ Keňa a Káďa: „To je jedno…“. Název Parantampareil vymýšlí Tomáš s Filipem v hodině francouzštiny ze slov par un temps pareil, která vytržená z kontextu znamenají za takovéhoto počasí, a spojí je dohromady s lehkou úpravou na výsledný PARANTAMPAREIL
[paran-tam-pa-rej].
Veškeré texty píší všichni tři členové společně během školních výletů a exkurzí, proto se obligátně drží témat našich dějin a svérázně pojatého místopisu (např. Slavkov, Kroměříž). Hudební vybavení v té době výrazně pokulhává. Tomáš má k dispozici jeden prokopnutý buben s rezavým činelem, Filip zastaralý model kláves a mikrofon od Ježíška, David schopnou kytaru a aparaturu. Zkušebna je zřízena v prostorách Restaurantu u Čermáků. Zde vzniká první hit – Ikarův pád (otextoval Tomáš Vostrejž). Po školním výletě do Paříže mezi sebe pozorní kluci naverbují nenápadnou, ale slibnou hudebnici Lucku Horákovou, od té doby zvanou „Metalýza“-klávesy, zpěv. Zlom přichází ve chvíli, kdy k plánovanému vystoupení na den 17. listopadu v aule Gymnázia zapůjčuje svoji bicí soupravu Petr Zavadil. Zkouší se díky ochotě vedení školy přímo v aule. Několik dní před vystoupením si kapela zajišťuje basáka (tehdy hrál na opravdický kontrabas) Martina Břenka (alias „DJ“), kterému svou vizi písně vysvětlují ostatní hráči přibližně tři hodiny před vystoupením. Ohlas po odehrání je překvapivě pozitivní. Další vystoupení bylo opět ve škole na vánoční besídce, kde odehrají dvě písně – Pásli ovce Valaši v rockové úpravě a Davidovu autorskou píseň s názvem Proč. Na této šou probíhá sbírka na zakoupení nových bicích při které se vybralo neuvěřitelných osm set korun českých. Bicí v hodnotě 2000,-Kč získávají vzápětí po náročném nakupení úspor a začíná se s přípravami na zkoušku ohněm, maturitní ples gymnázia. Tvrdá práce je zúročena i vydáním luxusního DVD s názvem „Mrtvák“, to aby na tento klíčový okamžik o osmi písních nikdo nezapomněl. Parantampareil směřují stále k rozmanitějšímu repertoáru – gotická Elizabeth od kapely XIII. století, valčíkový Slavkov, temné a společensky upřímné Proč, optimistický Ikarův pád a vrcholem jsou tři písně ve stylu ska od ruské kapely Leningrad. Po několika dočasných zkouškách v nedalekých Křídlech je díky aktivitě sdružení NADOSAH, Města Bystřice a městského muzea vytvořena provizorní zkušebna na půdě muzea, o kterou se dělila společně s punkovou kapelou Holá prdel a místními hip hopovými nestory Ecce Homo. V současné době mají Parantampareil opět rejstřík bohatší o několik písní, ať už ryze vlastních, nebo textově a hudebně upravených originálů. 8. června 2007 jste jejich výkon mohli zhlédnout v bystřickém Millenium Clubu, kde pořádali takzvaný Parakoncert společně s trojkou dalších kapel.
I když celý seriál byl nazván Historie bystřického bigbítu, myslím, že stojí za zmínku i nové (tedy pro někoho nové:-) trendy v hudbě, které se od klasického bigbítu kapičku liší. Nicméně se stále více posouvají dopředu, mladým lidem se líbí a co je podstatné, zabývají se jimi i lidi z Bystřice. Těžko bychom však (prozatím) vytvořili celý seriál o bystřickém hip hopu, bystřické rapu, bystřických DJ, či bystřickém beatboxu. A protože k této hudbě patří i vlastní „nářečí“, snažili jsme se v textu určité jazykové libůstky zachytit. Budeme se tedy na dalších řádcích někdy pohybovat mimo reálnou gramatiku..
Známé uskupení v bystřických vodách v sobě snoubí veškeré shora uvedené styly. Tito pánové si říkají ECCE HOMO. Tvoří je Vlastimil a Martin Homolkovi (MC’S), DJ Sumo (gramofón) a Beat-up (beatbox).
Kořeny Ecce Homo leží hluboko v jejich dětství, kdy bratři Homolkovi už v 5. třídě propadli hip hopu. Jo, tenkrát ještě nebyly cédéčka a šumějící kazety s interprety jako House of pain, Kriss Kross… byly menší pokladnicí skákající hodnoty. Už v té době si však hoši zkoušeli něco nahrávat. Martin prskal do kazeťáku bráchovi podklad (asi nějak takhle: BUM, ČIK, BUM BUM ČIK,…) a on do toho repoval. Věčná škoda, že se nahrávka nedochovala. Čas pak letěl a k hip hopu se pomalu začaly nabalovat i jiné žánry, jako reggee, folk a jiný pohodový věci, ale hip hop jako jejich styl projevu zůstal pořád na stejným bodě. S veřejným repováním odděleně začali bratři až od roku 2002. V Bystřici se v tu dobu pod vedením místních Homebojů (Dzio, Panda,…) pořádaly první hip hopový akce. DJ Sumo byl kámoš už nějakej ten pátek, ale DJ jim začal dělat až nedávno (asi pár měsíců). Jinak Sumec patří do sorty ,,starý páky“, páč pamatuje živého 2PACa a B.I.G.o. Beat-up začal s „Houmry“ zkoušet asi ve stejné době jako Sumec. Důležitý je ještě fakt, že až poslední rok ,,jakž takž“ ECCE Homo začali zkoušet. Do té doby zkoušení dávali rovnou při koncertě. Co se týče produkce, hrají do převzatých podkladů a Sumec do toho semo tamo něco škrábne. Mají i ,,origo“ podklad od Beat-upa a Sumce, kterej hrají vždycky na začátek koncertu. Martin se snaží dělat podklady na jednom starým hudebním programu, jenže brácha nad tím ofrňuje, že to nemá dobrej zvuk a podobný věci. Co se týká samotného beatboxu, tomu se věnuje ve skupině Ecce Homo i samostatně Beat-up Petr Hloušek, jehož Nick je B-tup aka Beatclick. Beatbox si dává asi tak 1508 dní. Hlavní jeho vzory jsou Rahzel, Kenny Muhammad, Killa Kella, Eklips, Migel. Čerpá nejčastěji z Hip hopu a Drum’n’Bass. Vystupoval asi tak na desítce lokálních akcí, beatbox battke v Hradci Králové, bigbeatová Křídla.
A pro ty, co netuší, co je to ten beat box zač, něco málo z encyklopedických znalostí od samotného Beatlicka: Beatbox je imitace perkusí, nebo jiných hudebních nástrojů, a to pouze za použití úst. Provádí se pomocí cíleného ovládání jazyka, tváří, krčních svalů, rtů a kontroly dechu. Tím se docílí efekt napodobení rytmu a různých nástrojů. Dále se imitují různé scratche (zvuk, který vytváří DJ za použití gramofonů a mixážního pultu). Kombinovat lze i se zpěvem. Beatbox se často definuje jako pátý element Hip hopu, ale vyvíjí se i samostatně, nebo s vlivem jiného hudebního stylu. Mezi průkopníky patří Doug e Fresh, Biz Markie, Kenny Muhammad. O rozšíření do povědomí široké veřejnosti se nejvíce zasloužil Razhel s beatboxovým albem Make the music 2000. V České republice lidé nejčastěji znají Bobby McFerinna s písní Don´t worry be happy, nebo Michaela Winslowa imitujícího různé zvuky v Policejní akademii. U nás je za nestora beatboxingu považován Boykot, který provozuje beatbox 40 let.
A jak by řekli samotní Ecce homo, to by bylo v kostce a v kouli o Ecce Homo, Beat-up a DJ Sumo všechno. Mějte se fér a co nejlíp to jde.
