Kapela ŠKAMNA a její historie

Hrál jsem v první sestavě Škamny v letech 1963-66, když jsem po matuře udělal zkoušky na medicínu a později se stal lékařem- gynekologem. Pamatuji kluky Jardu Biera, který mne, jako totálního hudebního analfabeta, učil základům kytarové hry. Zdeněk Kašpar měl jediný z kapely hudební vzdělání a dodnes ho obdivuju, že mne z kapely nevykopnul. Jarda Hanzl byl později excelentní bubeník. Marta Vlčková, naše krasavice, ale uměla i pěkně zpívat, se později vdala za Jardu Biera. Evička Vlčková, absolventka konzervatoře, byla snad nejvzdělanější muzikantka kapely a prosadila se tehdy hitem I got you babe, kde si zahrála krátké hudební sólo. Strašně se líbila Sváťovi Čechovi, bratru Františka „Ringo“ Čecha, který ji doslova zbožňoval. Sváťa už za mne zaskakoval na baskytaru a měl vynikající hudební vzdělání. S Přemkem jsem si dopisoval ještě dlouho po skončení LF až se najednou vynořila zpráva, že vyhrál konkurz do kolumbijské filharmonie – na fagot! To již hrál jako zakládající člen The Rebels ve formaci s Jirkou Kornem. Tehdy se Jirka vyjádřil, že když chce nějaké světové hudební těleso kvalitního muzikanta, ať se obrátí na Rebels. Není to pravda, Sváťa se vyhrál ve Škamně a světová hudební tělesa se měly obracet na Škamnu!!

Pardon ne Evička Vlčková, ale Marta Komendová. Se Sváťou jsem si dopisoval ještě dlouhá léta.

Tenhle rok si připomínáme 50. výročí založení školní hudební skupiny ŠKAMNA. Málokdo si to uvědomuje, ale je to tak. Čas je neúprosný! Naše první sestava byla: Jarda Bier, lídr skupiny a fenomenální solokytarista. Toho času žije v kanadském Edmontonu, občas si s ním pokecám přes skype. Zdeněk Kašpar, jediný hudebně vzdělaný člen, hrál doprovodnou kytaru. A byl jasně nejlepší zpěvák. Já jsem se přešteloval na basovou kytaru. Pamatuju ty úmorné večery, kdy jsem dřel na tomto pro mne neznámém nástroji. Nu a náš benjamínek Jarda Hanzl – bubeník. R&che a hlavně dobře se učil. Pamatuji na jedno z prvních vystoupení v německých Drážďanech před 5000 návštevníky, kde jsme sežali ohromný aplaus. Moje derniera, paradoxně, končila v Polsku, kde jsme hráli v Sopotech s legendárními Nebiesko czarnymi, profíci, kteří byli o nějaký ten level výš. Loučil jsem se na turném po západočeském kraji, konkrétne v jakési chebské vinárně. Poprvé jsem v životě zkonzumoval více vína, než jsem snesl. Když jsme vyšli z vinárny, nenapadlo mě nic moudřejšího, jako kopnout do popelnice, která se převrátila. Za minutu jsme uslyšeli „Jménem zákona“ a naložili nás do Antona. Společnost nám dělal tehdy ještě neznámy Olda Říha, který v tom byl absolutňe nevinně. Nuž po hodině výslechu u SNBáků jsem se chtěl dobrovolně přiznat, ale Olda mne vždy poslal do pr…le. Už jsem se cítil v lochu, když šéf SNB nás vyzval, tak kluci jste ochotni zaplatit tu pokutu 100 Kčs? Ja myslel že každej – bylo nás pět, ale policajt že to je za všechny! Olda Říha to bohorovně zaplatil. Dodnes jsem mu dlužen a s úroky to bude už slušná částka! Byly to krásné časy a hrát po boku takových borců, jakými byli Olda Říha, Svaťa Čech – bratr Františka Ringa, Zdeňka Kašpara bylo pro mne celoživotní školou.