Bobři si získali ostrovskou průmyslovku
Osmapadesátiletý účetní Jan Tichý dnes žije se svou rodinou v přírodním horském prostředí na Božím Daru. Před více než čtyřiceti lety založil se svými spolužáky na ostrovské průmyslovce bigbeatovou kapelu, kterou pojmenovali The Beavers (Bobři) a stal se jejím vedoucím. Podle svých slov po celý život zápolí s rozhodnutím, kterému koníčku dát přednost, protože oběma se naplno věnovat nelze: hudba nebo sport? Nakonec si nechal oba a věnuje se jim až na výjimky pravidelně dodnes. Pravděpodobně patří k všestranně nadaným jedincům, protože svým několika vnoučatům dokáže třeba i ušít oblečení.
Jeho maminka totiž bývala švadlenou…
The Beavers vznikli o prázdninách
Všichni chodili do jedné elektrotechnické třídy na SPŠ v Ostrově. O prázdninách v roce 1965 se rozhodli založit hudební skupinu. Zpočátku hráli zatím bez názvu, i když ho usilovně vymýšleli a v návrzích přitom padlo kdeco. Nakonec Richard Maier vymyslel The Beavers, a protože to znělo podobně jako Beatles, ostatním se to líbilo. Po pár týdnech dohadů a zkoušení se kapela ustálila v sestavě, která jí vydržela beze změny až do maturity v roce 1968. Kapelník Jan Tichý hrál na baskytaru a zpíval, Michal Řehák byl sólovým kytaristou („K tomu jsem občas zazpíval, ale jen když mě nutili,“ říká dnes počítačový programátor z Českých Budějovic), Stanislav Turník kromě zpěvu hrál na doprovodnou kytaru a Richard Maier obsluhoval bicí.
Na zájezdu v Sušici 1967. Zleva: Řehák, Adam, Maier,
Turník, Herting, Tichý. Foto: Ze soukromého archivu
Vladimír Herting v kapele rovněž zpíval, především ale dělal skupině manažera. Svatopluk Adam se jako nepostradatelný technik staral o aparaturu.
„Zpočátku jsme zkoušeli na obyčejné španělky se snímači, jako baskytaru jsme použili gibson s basovými strunami, vše zapojeno do několika rádií za sebou, aby to dělalo ten správný kravál. Bubeník měl originální paličky za deset korun a tloukl s nimi do forem na dorty. Štěstí bylo, že jsme studovali elektrotechniku, takže jsme si záhy sami postavili první zesilovač, reproskříně i baskytaru. Pamatuji se, že se v bazaru objevil pionýrský bubínek, na který se tehdy složila celá naše třída, která nám fandila. Zkoušeli jsme hlavně takzvané dvanáctky (rockový sled akordů) a když už jsme něco uměli, troufli jsme si i na Beatles, Olympic, Petra Nováka a další,“ vzpomíná Jan Tichý.
The Beavers neměli zvlášť vyhraněný repertoár, hráli, co se jim líbilo. Nějakou dobu s nimi zpívaly kamarádky Veronika a Jarka, jejichž dívčí hlasy samozřejmě měly vliv i na volbu skladeb. Zpočátku zkoušeli v Pionýrském domě v Karlových Varech. V létě 1966 šli členové kapely na brigády a z výdělků si pořídili originální kytary, činel a další nástroje. První vystoupení měli 13. srpna téhož roku v hospodě U Hastrmana na Velkém Rybníku, kterému se odjakživa říkalo Velas. Od září pak dostali angažmá na čajích v kulturním domě v Dalovicích, kde měli k dispozici i klubovnu a tehdejší Osvětovou besedu získali jako zřizovatele. Brzy vznikl klub fanoušků a na čajích postupně vytvořili soutěž o „Top 10“ svých písniček.
„Celkem poctivě jsme zkoušeli a díky našemu technikovi Sváťovi jsme nepřetržitě vylepšovali aparaturu. Postavil nám první ještě elektronkový booster (zkreslovač tónu kytary), díky kterému jsme mohli hrát i superhit skupiny Dave Dee Dozy, Beaky, Mick and Tich, Hold Tight. Dokonce jsme si sami postavili i elektronické varhany, ještě s elektronkami. Hráli jsme postupně na čajích ve Všeborovicích, Lokti, Chebu, Ostrově a samozřejmě v Nároďáku v Karlových Varech, kde jsme v roce 1967 vyhráli soutěž beatových kapel,“ říká bývalý kapelník Tichý.
Po maturitě v roce 1968 pozval The Beavers Zdeněk Flídr (tehdejší referent Domu kultury Ostrov) na společný zájezd s ostrovskou kapelou The We&He.
„Jeli jsme do Maďarska a Rumunska, ale už s námi neodjel bubeník Ríša, protože narukoval na vojnu, za bicími ho nahradil Mirek Plaček. V Rumunsku, kde jsme v přímořském letovisku Costinesti získali angažmá na jeden měsíc, jsme 21. srpna zažili vpád spojeneckých vojsk a náš pobyt se díky tomu protáhl skoro na dva měsíce. Po skončení koncertního angažmá nás pozvali rumunští vysokoškoláci do Bukurešti, kde jsme bydleli na vysokoškolských kolejích a mimo běžná vystoupení jsme s The We&He odehráli fantastický koncert před vyprodanou Bukurešťskou operou. Někdy v půlce září jsme se mohli vrátit domů a od října jsme pak nastoupili na vysokou školu do Plzně.“
„Už na stará kolena, někdy v roce 1995, se pořádal v Děpoltovicích bigbíťácký festival. Honza Tichý nás tam přihlásil, a tak jsme museli honem nacvičit Wully Bully a Bala Bala a podobné fláky,“ prozradil bývalý „solák“ Michal Řehák.
„Asi poslední veřejné vystoupení jsme měli na Okupační studentské stávce vysokoškoláků po sebeupálení Jana Palacha v lednu 1969. Postupně pak během let Beavers prakticky zanikli. Bohužel musím už jen zavzpomínat na našeho báječného kamaráda, bubeníka Ríšu Maiera, který zemřel v roce 1988 ve věku 39 let. Ale díky nezapomenutelným zážitkům během studií, vystupňovaným událostmi roku 1968, jsme všichni zůstali do dnešního dne kamarády a pravidelně se navštěvujeme, i když každý bydlíme se svými rodinami jinde,“ uzavírá své vyprávění Jan Tichý.
Většina členů bývalé průmyslovácké kapely se dnes už hudbě aktivně nevěnuje, ale právě její kapelník Tichý je výjimkou. Ovšem hraní prokládá dodnes sportem, stejně jako jeho čtyři děti. Dcera Jana (33 let) aktivně zpívá, syn Ondra (19 let), který vystudoval ostrovské gymnázium, hraje na několik hudebních nástrojů.
Vnučka Tereza kromě zpěvu a tance také stepuje, získala dokonce cenu na mistrovství ČR. A všichni jsou na lyžích jako doma, vždyť k tomu jejich horské městečko přímo vybízí.
The Beavers v prosinci 1965. Zleva: Standa Turník, Michal
Řehák, Ríša Maier, Honza Tichý. Foto: Ze soukromého archivu
Výzva současným kapelám
Rádi bychom touto cestou oslovili současné hudební skupiny s nabídkou možnosti vystoupit v ostrovském Domě kultury. Postupně bychom také chtěli zmapovat současnou hudební scénu. Zástupci hudebních skupin mohou kontaktovat Dům kultury Ostrov e-mailem na adrese: jenistova@dk-ostrov.cz nebo na telefonu 353 800 530.
Bubeník Richard Maier (zemřel 1988).
Foto: Ze soukromého archivu
