Extaze
Bývalého člena kapely Extaze čtyřicetiletého Radka Štočka provází hudba po celý život. První zkušenosti s klasickou kytarou získal již na základní škole, kdy ho maminka zapsala do Lidové školy umění, kam chodil velmi nerad. Po dvou letech se této aktivitě přestal věnovat a zalíbení ve hře na kytaru objevil až ve chvíli, kdy ho oslovila hudba jeho mládí. V té době se scházel s partou vrstevníků, kteří byli stejně zapálení jako on. Jejich srdci byl nejbližší rock, vzhlíželi se ve skupinách jako Iron Maiden, AC/DC nebo Accept. A protože chtěli své získané dovednosti s hudebními nástroji zužitkovat, rozhodli se založit kapelu. Radek Štoček tak podnítil vznik kapely Extaze a stal se jejím vedoucím.
Název kapely byl hned zřejmý
„Název vznikl v jedné hospůdce. Slovo Extaze (psali jsme ji s krátkým a) nejlépe vystihovalo muziku, kterou jsme chtěli tvořit, byla spontánní, odvázaná, zkrátka šlo to z nás, proto jsme se na Extazi okamžitě všichni shodli,“ objasňuje Radek Štoček.
Vznik kapely je spojen s rokem 1985. Mezi zakládající členy patřil kromě Radka Štočka (který hrál na kytaru) také Jan Dolanský hrající na bicí, Bohouš Havelka, který se chopil baskytary, na druhou kytaru hrál Zdeněk Pařík a zpěvem je doprovázel Ivan Babka.
Začátky nebyly vůbec jednoduché. Spoustu práce dalo shánění aparatury. V té době se nedalo opatřit téměř nic a pokud měl člověk štěstí, stálo to spoustu peněz. Aparaturu získávali po různých bazarech, od kutilů, ale například reprobedny si smontovali sami.
„Po celou dobu naší působnosti jsme vycházeli z vlastní tvorby, náš repertoár neobsahoval žádnou převzatou skladbu. Muziku jsem v počátku tvořil převážně já, texty pak zpěvák Ivan Babka a šestý, nehrající člen kapely Jarda Kadeřábek, který byl v tomto směru velice talentovaný. Naše muzika od začátku tíhla spíše k rocku, byl to víceméně heavy metal,“ dodává Radek Štoček.
Kapela zažila několik změn
V únoru 1987 se v Domě kultury konala soutěž Ostrovský rock. Ze všech zúčastněných kapel získala Extaze první místo, a to se pro všechny členy stalo hnacím motorem. Začali hrát po okolních vesnicích a stále zkoušeli v Domě kultury. Postupně pak nastupovali základní vojenskou službu, která tehdy trvala dva roky. Vzhledem k tomu, že nezačínala všem stejně, odloučení jednotlivých hráčů se protáhlo na tři roky. Sešli se až v roce 1989, kdy se z vojny vrátili všichni.
„Muzika, kterou jsem chtěl dělat, kladla vyšší nároky na hráčskou základnu, muselo tedy nutně dojít ke změně. Nejdřív to byla výměna baskytaristy: na místo Bohouše Havelky přišel z pražského Kráteru Ivan Šmejkal a poté jsme vyměnili bubeníka, místo Honzy Dolanského přišel Milan Balog z Velichova. V této sestavě jsme ale hráli jen krátce. Při tragické nehodě ve Kfelích přišel o život náš zpěvák Ivan Babka. Bylo to pro nás těžké období, ale museli jsme se s tím nějak vypořádat. Po dvou měsících a celkem dlouhém hledání jsme narazili na Petra Maxina, který obsadil uvolněné místo po Ivanovi na postu zpěváka. Brzy po něm přišel do kapely Venca Hejl místo stávajícího kytaristy Zdeňka Paříka. V této sestavě jsme hráli až do roku 1992,“ vzpomíná Štoček.
Úspěch na sebe nenechal čekat
Nová sestava přinesla nové možnosti tvorby. Hráčské dovednosti byly na trochu jiné úrovni, muzika směřovala více k technice a už natrvalo se přiklonila k heavy a speed metalu.
„Stále častěji jsme jezdili po okolí a představovali se po vesnicích. Zahráli jsme si také s německou skupinou Messenger ve Žluticích. Koncert se velmi povedl, přišla spousta lidí a kapela sklidila velikánský úspěch. V té době jsme již měli docela širokou fanouškovskou základnu. Začal vycházet i náš fanzin, který psala Blanka Čečrlová (byl k dostání v trafikách).
V roce 1991 jsme vlastními silami natočili demokazetu, kterou pak v karlovarském klubu Propaganda pokřtil spolumajitel klubu a dramaturg Jiří Fuchs. Poté jsme natočili ještě jedno demo ve studiu Elegance, tato kazeta již byla zvukově docela povedená. V té době se už o nás staral manažer Petr Broniš a pro spolupráci byl přímo zapálený. Naši druhou nahrávku poslal francouzské agentuře, která hledala nové talenty. V konkurzu jsme obstáli a získali tak možnost zahrát si v pražské Lucerně spolu s kapelou Mercedes a legendárním Olympikem. Atmosféra byla úžasná, měli jsme obrovský úspěch. Po něm jsme uspořádali koncert v ostrovském Domě kultury. Z tohoto koncertu jsem ale měl smíšené pocity a na základě neshod s hráči jsem kapelu koncem roku 1992 rozpustil,“ vypráví bývalý vedoucí Extaze.
Rozpad kapely neznamenal konec hraní
Spolu s Ivanem Šmejkalem a Milanem Balogem poté nějakou dobu hráli společně ve skupině Barock (OM 5/08, pozn. red.). V té době přizvali ke spolupráci také Petra Maxina a začali znovu vystupovat také jako Extaze. Tato sestava jim vydržela téměř šest let. Radek Štoček se poté chopil příležitosti a od roku 2001 působil dva roky v kapele Uriah Heep revival.
„O hraní jsme neměli nouzi, podívali jsme se i za hranice. Byli jsme prezentováni jako nejlepší revivalová skupina ve střední Evropě. Vystoupení ale bylo tolik, že jsem je již nebyl schopen skloubit se zaměstnáním, a proto jsem po dvou letech z kapely odešel,“ končí své vyprávění Radek Štoček. V současné době ovšem bezprizorní není, jak sám říká. Již rok se (spolu s bývalým spoluhráčem z Uriah Heep revival Vencou Vejvou a dvěma výbornými muzikanty Radkem a Jindrou Pelcem) věnuje hudbě, která má blízko k blues, soulu a jazz rocku.
Aneta Hoffmeisterová
Milan Balog za bicími Foto: Soukromý archiv
VÝZVA ČTENÁŘŮM
Žádáme čtenáře, kteří vědí něco bližšího o rodině Karla Veselého (zemřel 14. září 2005), aby se ozvali redakci našeho měsíčníku. V redakci totiž máme historicky cenné rodinné dokumenty, které byly nalezeny na skládce. Rádi bychom některý z těchto dokumentů zveřejnili, ale potřebujeme svolení rodinných příslušníků. (Na Karla Veselého jako zpěváka vzpomeneme v závěrečném srpnovém dílu o ostrovských hudebních skupinách, který představí kapelu Blue Condition.)
Redakce
Extaze v roce 1991, zleva: Radek Štoček (kytara), Petr Maxin (zpěv), Václav Hejl (kytara), Milan Balog (bicí), Ivan Šmejkal (baskytara).
Foto: Soukromý archiv
