Dnes je to přesně 42 let, co totalitní armády podrobených zemí východního bloku pod vedením a nátlakem tehdejšího Sovětského svazu vtrhli do Československa a pošlapali, znásilnili a zlikvidovali tehdejší snahu o svobodnější život jeho obyvatel. Byl to začátek konce všech krátkodobých svobod, jak v tisku, tak rozhlase i kultuře.
Od tohoto dne se postupně začala připravovat a později uvádět do života takzvaná normalizace. Pro ty starší muzikanty mezi námi to znamenalo postupné vměšování se Komunistické strany do jejich činnosti a silný nátlak na to, co mohou a nesmějí hrát. Znamenalo to zánik mnoha kapel v celé zemi. Zvůle státu byla prosazována všemi dovolenými i nedovolenými prostředky a neštítila se ani pošlapání základních lidských práv. Z tohoto důvodu opustilo zemi více než milion obyvatel, aby unikli persekuci a mohli žít svobodně. Je to smutné výročí a silně se zapsalo do životů všech, kdo tuto okupaci zažili. Pro náš Crash Club to také znamenalo jeho pozdější zánik, když místní nejdečtí nadšení straníci a mladí SSMani s velkou radostí přiložili ruce k jeho likvidaci. O tom by nám mohli něco napsat třeba Tom Stabenow, Bondy nebo Šveska a další.
Od tohoto dne se postupně začala připravovat a později uvádět do života takzvaná normalizace. Pro ty starší muzikanty mezi námi to znamenalo postupné vměšování se Komunistické strany do jejich činnosti a silný nátlak na to, co mohou a nesmějí hrát. Znamenalo to zánik mnoha kapel v celé zemi. Zvůle státu byla prosazována všemi dovolenými i nedovolenými prostředky a neštítila se ani pošlapání základních lidských práv. Z tohoto důvodu opustilo zemi více než milion obyvatel, aby unikli persekuci a mohli žít svobodně. Je to smutné výročí a silně se zapsalo do životů všech, kdo tuto okupaci zažili. Pro náš Crash Club to také znamenalo jeho pozdější zánik, když místní nejdečtí nadšení straníci a mladí SSMani s velkou radostí přiložili ruce k jeho likvidaci. O tom by nám mohli něco napsat třeba Tom Stabenow, Bondy nebo Šveska a další.