Stále čekám na to, kdy sem konečně šéfredaktor Šveska napíše a hlavně dá fotky z mejdanu Rockoviny, organizovaného Pavlem Menschikem 14. 8. 2010 pod dalovickým mostem. Bohužel se až do dneška nic v tomto ohledu neděje, a tak se alespoň stručně pokusím subjektivně popsat mé dojmy a přidat tři fotky, které jsem dostal přes mail od Luboše Štolfy, který je zase na oplátku dostal od Jirky Zinka (z fotek ode mě bohužel nic nebude, protože jsem zjistil, že je již kapacita galerie vyčerpaná).
Tak tedy – abych někde začal. Ještě předtím, než jsem dorazil spolu s Tomem Cuhrou (Šveskou), Adinkou a Emersonem pod most na Rockoviny, zajel jsem se podívat na Jirku Zachože do Všeborek. Chtěl jsem, aby se také přišel podívat, ale jeho zdravotní stav a nálada mu to zřetelně nedovolily. Na každý pád jsem měl od něho pozdravovat všechny známé i muzikanty, což tímto opožděně činím. Sorry. Po příchodu jsem byl zvědavý, kdo všechno tam bude a hlavně, koho ještě poznám. Okamžitě jsem poznal například Hermana Benesche, Onka a Mílu Froňka, ale bohužel jsem vůbec neměl tušení, kdo se třeba skrývá za vousatým čiperou, který uváděl kapely. Nakonec mi to řekl sám – šlo o Jirku Zinka, kterého bych vážně na ulici nepoznal. Asi tam bylo víc lidí, které jsem nepoznal, a proto se jim dodatečně omlouvám.
Jako první nastoupil VG 4 Band Pavla Menschika. Byl jsem rád, že jsem si ho mohl poslechnout po tolika letech. Trochu mě rušila basová kytara, která nedala šanci jiným nástrojům a silně je přehlušovala. Nejspíše to bylo tím, že ten, kdo měl na starosti mixák, asi neměl svůj den. Jinak vlastní tvorba kapely se, jak už jsem říkal, nedala dost dobře vychutnat, protože nebylo rozumět zpěvu, tedy textům písní a i sólová kytara nevyzněla, jak by měla. Přesto jsem obdivoval veterány Pavla Menschika i Hermana Benesche, že se ještě neustále mazlí s kytarou. Takových už moc není!
Po nich tam zazpíval Béďa Ziegler od Uriah Heep Revival průřez z jejich repertoáru, ovšem bez kapely. Zpíval parádně.
Po něm nastoupil Bernard Blues Band Míly Froňka. Protože mám sám blues velmi rád, byl jsem potěšený jejich repertoárem. Hezké bylo, když Míla Froňek vzpomenul Petra Loužila, který nás nedávno opustil. Líbil se mi také jejich bubeník a mimořádně dobrý výkon na foukací harmoniku. Všimnul jsem si, že jejich muzika zvedla celkově náladu v sále. Jako nekuřák jsem občas musel vyběhnout ven, abych se trochu nadýchal čerstvého vzduchu. Jinak bylo vše v pohodě a při jejich výkonu se začalo i tancovat.
Poté se na plac nahrnul Longton s jeho unplugged bandem a zahráli nádherně věci od Jethro Tull a několik klasických dvanáctek. Líbil se mi Jarda Kuril a zpěv Longtona pěkně zapadal do celkového soundu kapely. Zkrátka nádhera. Dá se mluvit o vydařeném večeru. Po celý večer se fotilo o sto šest a i celkovou skupinovou fotku všech ještě žijících muzikantů bych sem rád umístil, ovšem ta i všechny další fotky jsou ještě nejspíš ve Šveskovo foťáku. Takže mějte strpení a někdy na Vánoce to sem na blog snad šoupne.
Po nich se tam pak začalo jamovat, ale již po dvou věcech jsme se bohužel, díky pokročilé hodině, museli odebrat pryč. Byl jsem velmi rád, že jsem se na toto rockování dostavil a mohl konečně sejít s mnoha přáteli. Doufám, že se v Podmostemhall opět v dohledné době bude zase konat nějaká dobrá akce. Zdravím všechny. Číňan
