*nově*FRANTIŠEK NA PLASTIC PEOPLE V HUSOVCE a parádní článek

JELIKOŽ UŽ NEJDE VKLÁDAT ANI JEDINÁ FOTKA DO GALERIE, TUDÍŽ ANI DO FOTOGALERIE FRANTIŠKA Z KRASLIC, Fotografie a článek najdete na blogu BIG BEAT…

FRANTIŠEK NA KONCERTU PLASTIC PEOPLE V HUSOVCE KV, viz odkaz::

FRANTIŠEK Z KRASLIC POSLAL FOTKY Z KONCERTU NA HUSOVCE KARLOVY VARY.

JELIKOŽ SE NÁM DO BLOGU UŽ NEVEJDE JEDINÁ FOTKA, POUŽILI JSME BLOG JEHO KAMARÁDA ČÍŇANA.

Rádi jsme si zase čtyři hodiny mákli na úpravě fotek(zmenšování a kontrast) Plestic People věnujeme velkou pozornost od samého začátku, jelikož ještě nikdy nenapsali, nemáme žádnou další motivaci pokračovat…ŠVESKA

FOTOGRAFIE najdete zde v galerii ČÍŇANOVA BLOGU BIG-BEAT

Ahoj Tome, včera večer odešlo z „Husovky“ cca 160 lidí, s cca 160 dojmy. Tady je jeden z nich:

První březnový den, signalizující letos (obzvlášť toužebně) očekávané jaro, mě vytáhl ze zimního pelíšku a přenesl do karlovarské „Husovky“ na Plastiky. Celý program byl charakteru vzpomínky na nedožité šedesátiny Milana „Mejly“ Hlavsy. Moje radost při vstupu do klubu se zároveň smísila s nostalgickou vzpomínkou na Mejlu, nečekaně dovršenou smutnou zprávou o umrtí Věry Jirousové, kterou ze sebe moderátor Víťa Škorpil, díky svému vnitřnímu sevření nemohl ani vyslovit. Ale koncert odstartoval.

Všichni to známe, když slyšíme nějakou skladbu-píseň, při který jsme prožili něco mimořádného. Hned po prvních tónech jsme plní myšlenek a emocí přeneseni do míst, kde se událost odehrála. A tak jsem byl po celý večer opět duševně vtažen na všechny „Magorovy svatební oslavy“, které jsem v letech 71 – 75 absolvoval. Muziku netřeba komentovat, snad jen tolik, že barva hlasu a způsob zpěvu kytaristy a zpěváka Pepy „Joe“ Karafiáta je věrnou kopií zpěvu Mejly. Bez žádného laborování hudby mohu jen potvrdit, jsou to stále Plastici, kteří dokázali, že co Mejla zasel, to dnes každý posluchač „ve velkém“ sklízí. Zajímavě na mě působilo seskupení, jakoby dvou třílístků. Jeden mladý nalevo ( Joe-kytara, Eva-basa, Jarda-bicí) a jeden na pravo (Vráťa-saxofon, Kába-viola, Pepa-klávesy). Vše zrcadlilo vzájemnou toleranci. Od mladých to je viditelné a gentlemanské držení starého basového a rytmického fundamentu, chatrakterizující Velvety a Plastiky, od starých „pardálů“ zas jakoby na oplátku, otcovské ponechání „svobody projevu“, hlavně v nástavbě kytary, bicích i zpěvu, včetně nové tvorby. No a snad kromě bubeníka zpívali všichni. Po poslední skladbě si publikum vyžádalo potleskem kapelu zpět na podium a Plastici přidali dvě písně a splnili i jejich specifické přání, „Muchomůrky bílé“. Poslední tečkou, kterou jsem z velké části slyšel již jen z baru, bylo hlasové trio ve stylu „Acapela“, kdy Vráťa Brabenec za doprovodu tenorů Kábi a Pepy Janíčka, „duněl“ svým hlasem v basových tónech až do „třetího suterenu“.

Sejít se s kamarády z mládí, se stálou místní rockovou rodinou, s mladou generací respektující a fandící „našemu“ žánru, vidět Olinku snad v mladším provedení než před 30 lety a tak nahradit facebook živou realitou, mě uvedlo do stavu zapomění, že již skoro dvě hodky stojím a nesedím a to dokonce i za mírného, tělesného „přitakávání“, v souladu rytmů hrající kapely. Byl jsem velmi spokojen. Moje cesta do Kraslic byla o to příjemnější, když mě odváželi dvě roztomilé maminky ve věku mé dcery (40) vlastním autem a děkovali za sqělý večer, který se jim prý také moc líbil.