ŠVESKA JDE NA WATERSE

PRODEJ VSTUPENEK ZAHÁJEN 21. 6. 2010 (REZERVACE OD 22. 6. DO 13. 4. 2011)

Tato neuvěřitelná show zahrnuje 73 metrů dlouhou a 11 metrů vysokou zeď, která bude v jejím průběhu postavena a opět zbořena. Integrální součástí tohoto fantastického představení budou i velkoplošné projektory, další rekvizity a speciální efekty. Toto album, které vzniklo v roce 1979, bylo prezentováno překvapivě pouze párkrát – skupinou Pink Floyd v několika málo městech v letech 1980-81 a Rogerem Watersem na jeho samostatném koncertu v červenci 1990 k výročí pádu berlínské zdi v předchozím roce.

The Wall je zpola biografickým příběhem, který se točí kolem postavy vykolejeného hudebníka jménem Pink prožívajícího osobní krizi. Do současné doby se tohoto alba prodalo na světové úrovni vice než 40 milionů kusů, a je tak nejprodávanějším dvojalbem všech dob. Singl Another Brick in the Wall, Part 2′ byl rovněž na vrcholu žebříčků ve více než 20 zemích. Fanoušci Pink Floyd a Rogera Waterse čekali celých 30 let na další představení této fantastické show. Ta se stane událostí číslo jedna v oblasti rockové hudby roku 2011.

8. srpna 1977 opustil baskytarista a hlavní textař skupiny Pink Floyd pódium montrealského olympijského stadionu jako jiný člověk. Byla to závěrečná show náročného severoamerické turné, které představovalo jejich tehdy nejnovější album Animals. Postavení skupiny založené v roce 1966 jako nejúspěšnější rockové

kapely v historii bylo zajištěno milionovými počty prodaných nahrávek alba The Dark Side of The Moon, vydaného v roce 1973, a následujícího alba Wish You Were Here v roce 1975.

V důsledku velikých počtů prodaných nahrávek se jejich show, zejména v Severní Americe, staly obrovskými představeními na velkých stadionech s megaprodukcí. Rozvášnění fanoušci však nyní po celou dobu představení setrvale křičeli a ječeli, takže úplně zničili dosavadní nadšenou atmosféru, která existovala na předchozích turné. To, spolu se skutečností, že se v publiku házelo značné množství zapálených prskavek, vyvolávalo ve Watersovi stale rostoucí pocit frustrace, že ve skutečnosti nikdo jeho písně opravdu neposlouchá. Nakonec začal celou tu neosobní atmosféru turné po obrovských stadionech nenávidět.

Ke zlomu došlo na již zmíněné závěrečné show v Montrealu, kde byl dav fanoušků mimořádně divoký. ‚Byl jsem na pódiu, a tam byl v přední řadě jeden kluk, který řval a ječel po celou dobu a při všem,‘ vzpomíná Waters. ‚Nakonec jsem si ho zavolal k sobě, a když byl dost blízko, plivl jsem mu do tváře. Ten incident mě samotného tak šokoval, že jsem si pomyslel: „Tak na chvíli zadrž. Tohle je celé úplně špatně a já to nenávidím.“‚

Celý incident se dotkl zničující struny ve Watersově psychice. Pokoušel se vystopovat své pocity odcizení až do svého dětství k osamělosti způsobené smrtí otce ve 2. světové válce, šikanou ve škole a pozdějším rozpadem manželství.

Album Pink Floyd The Wall, nahrávané v průběhu roku 1978 a až téměř do data jeho zveřejnění v listopadu 1979, se od té doby stalo symbolem výrazné a velmi temné rockové opery. Toto album sděluje zoufalý příběh osamění a strachu mnohem komplexnějším způsobem, než jakákoliv předchozí Watersova skladba. Příběh je nezbytně vnímán jako částečně autobiografický. Pink, jeho ústřední postava, je úspěšná rocková hvězda, která čelí rozpadu své skupiny v průběhu turné. To ho vede k tomu, aby revidoval celý svůj život a začal si kolem sebe vytvářet jakousi ochrannou zeď, kde každá její cihla představuje jednu věc, která mu způsobila utrpení: dusivá atmosféra, příliš ochranitelská matka, zlomyslní učitelé, nevěrná manželka a stupidní fanoušci. Pink si představuje, že je fašistickým diktátorem a jeho publikum jsou jeho oddaní následovníci. Ve vyvrcholení příběhu se postaví svým mučitelům a zeď se konečně rozpadne. Jakmile se však zeď zhroutí, ihned se začne zvolna zdvihat jiná zeď, a naznačuje tak v pesimistickém závěru stále se opakující cyklus uvěznění. Z tohoto alba se také vyvinul první singl Pink Floyd za celých 12 let, světový hit číslo jedna, ‚Another Brick In The Wall, Part Two‘.

Na jevišti byla The Wall až dosud nejfantastičtějším vystoupením Pink Floyd. Představení se konala výlučně v krytých arénách – v Los Angeles a v New Yorku v únoru, v Londýně v srpnu 1980 a opakovala se v Dortmundu v únoru 1981 a opět v Londýně v červnu. Představení jsou skvělou kombinací všech aspektů rockového divadelního žánru. Před očima diváků byla skutečně vystavěna zeď ze stovek papírových cihel a na konci první části představení byla široká přes celé jeviště a vysoká přes deset metrů.

Show také zahrnovala scénu zřícení bombardovacího letadla, kruhové plátno, na němž se promítaly hrozivé animace navržené Geraldem Scarfem, a tři 35milimetrové projektory použité v horizontální konfi guraci, které promítaly triptych animovaných projekcí na zeď samotnou. Navíc se zde objevily ve vrcholném momentě příběhu tři obří loutky, které představovaly tři hlavní zloduchy příběhu: téměř 8 metrů vysoký model Učitele, o něco menší postava Manželky a nezničitelná loutka Matky. Do čela zdi samé byla dokonce zabudována kulisa představující pokoj v motelu, ve kterém sedí zcela zničený Pink před televizorem a sleduje starý válečný film.

Waterse však na celé produkci nejvíce těšilo to, že byla tak příjemně nepodobná prostředí obřích stadionů, které tak nenáviděl. „Šel jsem tam a prošel jsem celou arénu až nahoru k nejvyšší řadě sedadel. Srdce se mi prudce rozbušilo a po zádech mi přeběhl mráz. Říkal jsem si, že je to úplně fantastické, že lidé opravdu něco uvidí a uslyší z každého místa, kde budou sedět.“ Dvojité CD s živou nahrávkou originální show bylo konečně dáno do prodeje v roce 2000 s názvem Is There Anybody Out There: The Wall Live

Po svém rozchodu s Pink Floyd a po vydání jejich téměř prorocké nahrávky The Final Cut v roce 1983 Roger Waters vydal dvě samostatná alba, The Pros And Cons of Hitch-Hiking v roce 1984 a Radio KOAS v roce 1987. Poté naposledy obnovil The Wall jako sólový charitativní koncert v nedávno sjednoceném Berlíně v červenci 1990. Tento koncert byl určen k získání peněz pro Memorial Fund For Disaster Relief (Výroční fond pro oběti katastrof), charitativní aktivitu, jejímž cílem bylo získat pět liber za každý život ztracený ve 2. světové válce a použít tyto prostředky pro oběti a na odstranění následků přírodních katastrof. Byl to jeden z největších sólových koncertů pod širým nebem všech dob a účastnilo se jej přes půl milionu diváků.

Poté, kdy vydal své třetí sólové album Amused To Death v roce 1992 a vyvolal opět velký zájem o svou práci jako sólový zpěvák, Waters uspořádal v letech 2006-07 úspěšné světové turné se svým oblíbeným albem, The Dark Side of The Moon. Protože však Waters spatřoval v nedávných světových konfliktech, zejména na Středním Východě, důvod k tomu, aby obnovil svou myšlenku Zdi, The Wall, své protiválečné poselství i requiem a vzpomínku na oběti, dospěl k závěru: „Začal jsem uvažovat o tom, že možná v příběhu The Wall, který je příběhem o jednom člověku, je skryto něco, v čem je možné spatřovat alegorii toho, jak se národy chovají jeden k druhému, nebo jak se církve chovají k sobě navzájem. Jinak řečeno, mohl by ten příběh být rozvinut tak, aby byl širší a univerzálnější, než jak jsme jej představili v roce 1980 a já pak v roce 1990 v Berlíně?“

„Nová produkce The Wall je pokus nabídnout určitá srovnání, osvětlit naši současnou nepříznivou světovou situaci, a je věnována všem nevinným obětem bojů a nepokojů v posledních letech,“ vysvětluje Waters. Ústředním tématem show skutečně byla výzva k veřejnosti, aby lidé prostřednictvím jeho webových stránek posílali fotografi e svých blízkých, které ztratili v různých konfl iktech, a ty by se pak promítaly na zeď v průběhu show. Protože nebyl natočen žádný oficiální film z originálních koncertů a protože vyrostla nová generace fanoušků, kteří oceňují význam The Wall jako významné skladby a rockového divadla, není nijak překvapivé, že když Waters nedávno oznámil data představení v Severní Americe, byla vyprodána v několika hodinách.

Fanoušci nebudou zklamáni: „Projekční systém je nyní úplně odlišný od toho, který jsme používali původně, což znamená, že budu moci promítat na celé více než 70metrové délce zdi … což jsme tehdy nemohli,“ říká Waters. Ilustrátor alba Gerald Scarfe, který připravoval turné a fi lm v roce 1982, nyní připravil nové umělecké projekce a přetvořil loutky a další objekty. Nepochybujte tedy o tom, že půjde o představení ohromující svými proporcemi a současně provokující k zamyšlení.