Hudební publicista Jaromír Tůma byl po léta spojován s časopisem Melodie, kde publikoval první článek v lednu 1965. Už proto má k té době nostalgický vztah. „To krásné a dokonalé bylo napsáno v sixties, v inspirovaných a šťastných časech zlaté éry bigbítu. ABBA měla v 70. letech skvělý singl Dancing Queen, ten bych možná zařadil na 11. místo,“ tvrdí a vybírá Top 10 nejen podle kvality, ale i podle pocitů, které v něm nahrávky i po letech dokážou vyvolat. „Některé starší písně zasáhly hluboce do mé puberty, a na to se nezapomíná,“ říká na vysvětlenou. A upozorňuje na fakt, že vesměs vybíral tituly, které byly ve své době šlágry, což se týkalo i psychedelických začátků Pink Floyd a Jefferson Airplane. To až časem se prosadil komerční tlak rozhlasových stanic a gramofonových vydavatelství, který zahnal rock málem do undergroundu. „Jenomže kde je hranice mezi popem a rockem?“ ptá se Tůma. „Carpenters byli skvělý pop, to jistě, ale co třeba Mamas And Papas? Byli rockoví, nebo šlo o popík? A co Beatles? Navíc jsem se v posledních letech přestal o hitparády hlouběji zajímat a poslouchám převážně post-grunge a extrémní metal. Na ten se mě příště zeptej!“
Sestavoval jsi svůj Top 10 podle kvality, nebo i podle pocitů, které v tobě nahrávky i po letech dokážou vyvolat ?
Některé starší písně zasáhly hluboce do mé puberty, a na to se nezapomíná. Vybíral jsem vesměs tituly, které byly ve své době šlágry, což se týkalo i psychedelických začátků Pink Floyd a Jefferson Airplane. To krásné a dokonalé bylo napsáno v sixties, v inspirovaných a šťastných časech zlaté éry bigbítu. ABBA měla v 70. letech skvělý singl Dancing Queen, ten bych možná zařadil na 11. místo. To až časem se prosadil komerční tlak rozhlasových stanic a gramofonových vydavatelství, který zahnal rock málem do undergroundu.
Jenomže kde je hranice mezi popem a rockem?
Sám na to hledám odpověď. Carpenters byli skvělý pop, to jistě, ale co třeba Mamas And Papas? Byli rockoví, nebo šlo o popík? A co Beatles? Navíc jsem se v posledních letech přestal o hitparády hlouběji zajímat a poslouchám převážně post-grunge a extrémní metal.
Letos v létě se tvé jméno překvapivě objevilo v tiráži časopisu Rock & Pop. Znamená to, že jsi vystřídal Vojtěcha Lindaura, který má na renomé tohoto časopisu nesmazatelnou zásluhu?
V žádném případě, pro redakci pouze vykonávám servis z externího postu editora. Na druhé straně jako dlouholetý spolupracovník Sparku jsem nemohl nechat vydavatele Rock & Popu ve štychu, když se práce v redakci zadrhla. Dokonce jsme před dvěma lety u mě na zahradě v Mělníku společně s Pavlem Schusterem, Karlem Balčirákem a Vojtou Lindaurem kuli plány, jaké to bude fajn, až vydavatelství One & One Company začne vedle Sparku vydávat také Rock & Pop. Když to neklapalo, byl jsem povolán tak trochu jako krizový manažer.
10 nejlepších světových singlů 60. let podle Jaromíra Tůmy:
Hello Mary-Lou složil jiný slavný zpěvák rock´n´rollové éry Gene Pitney. Mohu je slyšet tisíckrát a nikdy mě neomrzí. Když se mě někdo zeptá, co je to pop music, pustím mu Ricka Nelsona. A když bude namítat, že mu to připadá naivní, průzračné, líbivé, řeknu – no, to je právě ta pop music. S brilantním instrumentálním doprovodem, je třeba dodat.
Rolling Stones ovládli v roce 1965 čelo britské hitparády s famózní trojicí singlů The Last Time, (I Can´t Get No) Satisfaction a Get Off Of My Cloud, z nichž druhý byl nejslavnější, ale první se mnou svým urputným a nesmlouvavým tahem bacil o zem. Už úvodní kytarový riff Keitha Richardse zvěstuje příchod Krysaře, za kterým půjdu oddaně jako řadová myš.
Jaké nádherně bizarní zvuky přinesl rok 1967! Na nahrávce má hlavní podíl kytarista a zpěvák Syd Barrett, můj vrstevník, kterému se už tehdy honily hlavou divné myšlenky. Ty odvedly geniálního tvůrce prvních písniček Pink Floyd do ústraní a letos i mezi hřbitovní zdi… I další singl See Emily Play byl krásně vyšinutý.
Takové majestátní songy jako by otevíraly zeměkouli. Moody Blues původně chtěli nahrát s Londýnským festivalovým orchestrem Dvořákovu Novosvětskou, ale pak se rozhodli pro konceptní album, jehož písně procházejí různými fázemi noci a dne. Z desky, která bývá uváděna jako jeden z prvních příkladů spojení rocku a klasiky, dodnes vyčnívá singl o nocích v bílém saténu.
Písně, které opouštějí zavedené schéma verze-refrén a rostou jakoby jedním tahem od klidného úvodu až po závěrečnou erupci, mi vždycky dokázaly nahnat husí kůži. Třeba takový Gene Pitney v I´m Gonna Be Strong! Zpěvačka Grace Slick navíc obdařila vlastní skladbu White Rabbit značnou měrou uhrančivosti a surrealismu. Už v roce vydání 1967 jsem o tomto účinku psal v Melodii.
Presleyho jsem měl nejraději v období písní Good Luck Charm, Return To Sender, Rock-A-Hula Baby, (You´re The) Devil In Disguise a Bossa Nova Baby, prostě v letech 1962-63. Kdybych ale měl ukázat na Presleyho definitivní píseň, kde jsou dráždivý sex appeal, nosná melodie, báječná kapela a hitový potenciál namíchány v nejlepším poměru, vsadil bych na (Maria´s The Name) His Latest Flame…
Jsou jistě památnější písně od autorské dvojice Lennon – McCartney, než toto opominuté béčko třetího singlu Beatles From Me To You z roku 1963. Ve mně však vyvolává vzpomínku na atmosféru prázdnin: je mi sedmnáct, zpívám s kamarády u táboráků ve Stráži pod Ralskem či v Hamru na Jezeře, dívky se na nás usmívají a sem tam ve tmě padne letmá pusa. Tak díky, lásko, thank you girl…
U Dylana si tuhle píseň objednali do filmu Midnight Cowboy a pak mu ji tam nevzali. Dobře jim tak, Dylan tuhle oduševněle krásnou a křehkou romanci zařadil na své album Nashville Skyline, ovlivněné stylem country, a našel v ní největší hit po tříletém útlumu. A svět s úžasem zaregistroval nový, křehký a jímavý rejstřík v Dylanově hlasu.
Dva se prali, třetí se smál. Taková byla situace na jaře 1966, když mezi ulítlé Beatles a uhrovité Rolling Stones vtrhli noblesní Walker Brothers a na čtyři týdny zasedli britský trůn. O rok předtím nazpíval tuhle píseň Frankie Valli se skupinou Four Seasons a teď mě napadá, že jeho originál jsem nikdy neslyšel. Stále mám co dohánět a objevovat… Mimochodem, Scott Walker je dnes v hudbě odvážný avantgardista.
Zpochybňovaná „americká odpověď na Beatles“ měla do kvalit liverpoolské čtyřky daleko, i když se jí nedávno zdařil obdivuhodný comeback. Píseň, kterou napsal Neil Diamond, však políbily snad všechny múzy nekomplikované pop music. Nahrávka si dodnes uchovala mladický drajv, jitřní svěžest a nakažlivou náladu, která vrací víru, že svět není trudné místo k životu.
