Varům chybí rockový klub, hrajeme v hospodách, shodují se kapely

Paderewski. To je v současnosti jediný klub v padesátitisícovém městě. Zaplať pánbůh za něj, shodují se návštěvníci i muzikanti. Stejně tak se shodnou na tom, že ve Varech palčivě chybí klub, jakým bývala blahé paměti Propaganda, pozdější Rotes Berlin. Celé je to ale trochu složitější.
Klub Paderewski, který s podporou města působí v Divadle Husovka, nemůže vzhledem ke své ojedinělosti stihnout uspokojit všechny zájemce o hraní. Také se celá léta dramaturgicky profiloval jinak, než jako zařízení zaměřené na rockovou hudbu a její veškeré odnože. Dřívější prostor, v němž klub sídlil, to ani neumožňoval, v provozu byl tehdy Rotes Berlin.
Po přestěhování na Husovku Paderewski programy rozšířil i o častější rockové, jazzové a další koncerty. „Výsledný program vzniká ze dvou zdrojů – my si vybíráme, co bychom v klubu chtěli nabídnout, a na druhé straně nás oslovují kapely, které si u nás chtějí zahrát. Mladé varské kapely nás oslovují poměrně často, my jim rádi dáme prostor, protože tu mají své publikum,“ vysvětluje dramaturg klubu Vítek Škorpil.

Nedostatek míst ke hraní řeší kapely i ti, co mají hudbu rádi a chtějí jí dát prostor. Tak se klubová scéna ve Varech usídlila především v hospodách a barech. V současné době především ve Slash baru, Wéčku, Chilli Chilli baru, občas v Mattoni Café v kině Drahomíra, nově také v Pizza Pubu. A v hospodě Pod mostem v Dalovicích, což už je mimo katastr města, ale místo je dostupné městskou dopravou.
S trochou nadsázky lze situaci vnímat tak, že se živé hraní vrací do jakéhosi undergroundu – do dob, kdy se hrálo po hospodách a kdy si kapely koncerty organizovaly samy.
„S koncerty jsme začali, protože když skončil rockový klub, není tu pro lidi prakticky nic. Zásadně tu chybí klub podobný třeba klubu Na rampě v Mariánských Lázních. Pořádání koncertů je z naší strany víceméně charita, náklady na koncert se ze vstupného nezaplatí, ale držíme to v rozumné míře, kdy si můžeme dovolit koncerty sponzorovat,“ říká Renda Svoboda ze Slashe.
Koncerty tu začali dělat zprvu nárazově, poslední dva až tři roky se tu odehrají dvě, někdy tři akce do měsíce.
„Mám rád muziku, v Karlových Varech je situace poměrně tristní, takže když jsem si otevřel bar, začal jsem dělat i koncerty. Prostor je menší, vejde se sem kolem osmdesáti lidí, ale když je tu plno, mají koncerty vynikající atmosféru. Kapely většinou hrají za to, co se od lidí vybere,“ přibližuje majitel Chilli Chilli Baru Martin Hruška.
„Tím, že ve Varech není moc kde hrát, je pak pro začínající kapelu jako jsme my hrozně těžké se nějak prosadit a dát o sobě vědět. Naštěstí je tu pár lidí, kteří kapelám tu možnost dají,“ říká Jiří Švec, zpěvák a kytarista kapely Holden. Lidmi, kteří kapelám dávají prostor, má na mysli výše jmenovaná zařízení.

Je určitě dobře, že město nechalo Lidový dům ve Staré Roli zrekonstruovat, čímž se objevil další prostor pro koncerty. Klubovou scénu to ale příliš neřeší. Samotný sál je na tuzemské prostory příliš velký, než aby se dal využívat ke klubovým koncertům. Je vhodný spíš pro koncerty známějších a zavedených kapel, od nichž promotér očekává, že na akci neprodělá.
„Liďák je kapacitně nad zájmové skupiny menšinových žánrů. Kdyby tam byl ještě jeden menší prostor, klubový, bylo by to výborné,“myslí si kytarista a zpěvák Bernard Blues Bandu Míla Froněk.
Shodný názor na sál má i o tři hudební generace mladší Jakub Anděl z kapely Goodfellas. „Pro klubovou scénu je spíš nepoužitelný,“ říká.
Lidový dům zatím provozuje město prostřednictvím správce domu, společnosti Recom Reality. Každý, kdo chce v Liďáku udělat koncert (nebo jinou akci), může si sál pronajmout. Pro lepší přehlednost chystá společnost i webové stránky.
Město bude pro Lidový dům hledat výběrovým řízením provozovatele, který by měl pronajímat nejen sál a bary, ale i restauraci, která na rekonstrukci teprve čeká.

Jedním z odvěkých otazníků bylo v Karlových Varech publikum. Pro organizátory rockových koncertů bylo téměř vždy sázkou do loterie, zda lidé na akci přijdou. Pravda, za komunistů byla situace přece jen trochu jiná.
Po muzice byl daleko větší hlad, koncerty navíc měly určitý přídech jakéhosi vyjádření protirežimních názorů. Mnoho koncertů doprovázel pocit určitého spiklenectví a pospolitosti mezi všemi účastníky. Jedno, zda se účastnili na pódiu nebo v publiku.
Zlatá na návštěvnost na koncertech byla devadesátá léta, zvláště jejich první polovina. Vzpomínaný hudební klub Propaganda alias Rotes Berlin, kterému stejně neřekl nikdo jinak než „rockáč“, praskala ve švech. Situace se však s postupujícími léty měnila a klub nakonec skončil na nezájmu lidí o hudbu jako takovou.
Jak vzpomínal majitel klubu František Volf, lidé pak chodili a naříkali, že klub skončil, přitom je tam ale na žádné akci dva roky neviděl.
„Lidi tady hodně křičí, že něco chtějí, a když jim to nabídnete, tak tam pak nejdou. Jako třeba nedávno na festivalu, který udělali Goodfellas v Liďáku a pozvali tam výborné zahraniční kapely. Lidi ale nedorazili,“ poznamenává Švec.
„Publikum, to je alchymie, do které jsme za ty roky ještě nepronikli. Chová se naprosto nevyzpytatelně. Na akci, o které předpokládáme, že naplní sál, přijde pár desítek lidí a na akci, kde o návštěvnosti pochybujeme, je naprosto plno. Ale nestěžujeme si, jsme spokojení. Jako klub máme svůj okruh lidí, kteří k nám chodí pravidelně,“ říká Škorpil.
„Celou klubovou scénu komplikuje to, že vývojem situace si lidé odvykli chodit na koncerty. Tradice je pryč a bude těžké snažit se ji obnovit. Jsou organizátoři akcí, kteří sázejí na osvědčená jména a mladým kapelám nedají příležitost. Jsou tu samozřejmě i opačné případy, díky za ně. Ale jsem přesvědčený, že by tu měl vzniknout rockový klub, který bude nějak podporovat město. Kultura je ve stavu nouze a její obnova potřebuje injekci,“ je přesvědčený Anděl.
Všichni – hudebníci i pořadatelé klubových akcí – se shodují na tom, že návštěvnost akcí ovlivňuje i to, že ve městě ubývají mladí lidé. Není tu pro ně práce a bydlení a po studiích raději zůstávají ve větších městech. A chybí tu také vysoká škola, která by poskytla posluchačské zázemí.
„Studuji v Plzni, což je studentské město, a na návštěvách koncertů je to vidět. Tam jsou lidé prostě zvyklí chodit na koncerty pravidelně, na rozdíl od Varů,“ upozorňuje Michael Novotný, kytarista skupiny The Chobots.
„Mimo Karlovy Vary lidi spíš přijdou na koncert. A také na hudbu jinak reagují a jsou vděčnější. Nejlepší je to na severu, tam lidi chodili vždycky,“ konstatuje Froněk. Více na: http://magazin.e15.cz/regiony/varum-chybi-rockovy-klub-hrajeme-v-hospodach-shoduji-se-kapely-842652#utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm_campaign=copylink